Každé ráno jezdila přes naše město dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a řídila se předpisy. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě dobroty. Brzy ráno vyjížděla někam daleko za město. Tam, kde to nikdo neznal. Nechala se naložit ovocem a zeleninou a pak jela zase zpátky do našeho města. Tady jídlo rozvážela do různých stánků, kam si lidé chodili na nákupy. Dodávku řídil jeden řidič… Ovšem nebyl to ledajaký řidič.
Na první pohled z něho mohl jít strach. Byl vyšší, na rukách měl velké svaly a jeho pohled byl přísný. Když se ale usmál, jeho laskavé studánkově modré oči se rozzářily tak, že se jej nikdo bát nemohl. Moc rád řídil svou dodávku. Miloval cestování. Když ráno vyjížděl, těšil se, až zase vyjede na cestu, aby mohl vidět ta krásná místa, kde ovoce a zelenina roste. O těch místech věděl jen málokdo. V našem městě je znal jen tenhle řidič. Pouze on bezpečně věděl, kde jsou a jak nádherně to tam vypadá.
Jednou, když se vracel z cest a měl naloženou plnou dodávku ovoce a zeleniny, přijížděl ke stánku, do něhož měl nějaké ovoce vyložit. Vtom jeho dodávka dostala smyk. Byla tak plná a těžká, že ji nemohl zastavit. Točila se pořád dokola. Řidič se ji snažil zastavit, ale nešlo to. Dodávka byla silnější než on. Nakonec strhla stánek a převrátila ho celý na zem. Jeho nákladový prostor se otevřel a všechno ovoce se vysypalo na paní prodavačku, které stánek patřil. Řidič vyběhl z dodávky a snažil se pod hromadou pomerančů a jablek najít drobnou paní prodavačku.
Po několika minutách se zpod hromady konečně ozvalo: „Když mi pomůžete postavit znovu stánek a dáte mi nějaký ten pomeranč navíc zadarmo, tak vám to odpustím.“ Řidič odhrnul další pomeranč z hromady a objevil její obličej. Paní prodavačka byla rozcuchaná a trochu špinavá, ale usmívala se. Řidič jí pomohl vstát. Aniž by o tom přemýšlel, srdečně ji objal.
Prodavačka byla překvapená. Nečekala to. V jeho velkém a pevném náručí se stydlivě zeptala: „Za co to je? Proč mě tak objímáte?“ „Jsem šťastný, že se vám nic nestalo. Měl jsem o vás velký strach,“ odpověděl řidič a ještě naposledy ji objal. Potom paní prodavačce pomohl všechno uklidit a dát do pořádku.
Každé ráno, když pak řidič rozvážel ovoce a zeleninu, jeho dodávka stála nejdéle u znovupostaveného stánku. Tam, kde měl svou paní prodavačku. Vždycky si dlouho povídali. Dokonce když byla prodavačka smutná, vzal ji řidič na nádherná místa, kam jezdil pro ovoce a zeleninu, o kterých věděl jako jediný. Vždy jí to vykouzlilo úsměv na rtech a on byl za to rád. I když prodavačka byla obyčejná drobná paní se stydlivým úsměvem, on byl velký a svalnatý muž a každý byl úplně jiný, vzniklo mezi nimi zvláštní pouto přátelství.
Hmmm zajímavé ale hezké ?