Jak si tak malá Hanka vykračovala spolu s tatínkem ze školky k autu, vesele si prozpěvovala. Byla už velká předškolačka.
„No to je ale krásná písnička!“ pochválil ji táta, když nasedali do auta. Hanka se jen usmívala a dál si prozpěvovala.
„Takovou krásnou písničku bys mohla zazpívat i mamince k narozeninám!“ řekl jí táta.
Hanka zamrzla. No jéje, dnes je pátek. Ten pátek, o kterém jí už táta říkal! Maminka má narozeniny a ona jí nic ve školce nevyrobila! Ona zapomněla! Ani nic nenakreslila! Musí jí něco vyrobit. Nebo vymyslet básničku! Když zabere, možná stihne i oboje, maminka si to přece zaslouží.
„Já jsem zapomněla tati. Co teď?“ zeptala se se slzičkami v očích Hanka tatínka, doufala, že on jí poradí, co mamince vyrobit.
Tatínek se zamyslel: „Neboj, něco spolu doma vymyslíme!“ odpověděl nakonec.
Když přišla Hanka s tatínkem domů, maminka ještě doma nebyla. Uff, aspoň že tak! Hanka se vydala do kuchyně, kde rychle ozdobila stůl růžovou barvou. Všude dala růžovo-bílé mašličky, růžové papírové talířky a krásné ubrousky. To byla totiž maminčina nejoblíbenější barva. Tatínek tam položil krásný čokoládový dort, který koupil v obchodě.
„A co kdybychom mamince nedali tento koupený dort, ale spolu jí jeden upekli?“ navrhl táta. To je ale super nápad!
Hance se rozzářila očka! Tak přece by jí něco dala!
Holčička si oblékla zástěru, postavila se na židličku do kuchyně a čekala, jakou práci jí tatínek dá.
„Tati, udělejme jí růžový dort! Tu barvu maminka nejvíc miluje!“ řekla Hanka. Tatínek nakonec souhlasil, vyndal knihu receptů, kde nalistoval čokoládovo-malinový dortík. A tak se pustili do práce.
Hanka smíchala cukr, vajíčka a čokoládu a táta zatím přichystal mouku, mléko a krásné čerstvé maliny, které dají dortu růžový nádech. Přitom si vesele prozpěvovali. Ovšem mouka, tak ta nezůstala jen v misce, ta byla vskutku všude!
Když byl dort skoro hotový a vyndali ho z trouby, maminka byla už skoro doma.
„Tati, ještě ho musíme rychle ozdobit!“ řekla Hanka. Tatínek dcerce navrhl, ať ho ozdobí sama, on zatím uklidil kuchyni, která tedy po pečení vypadala jako sněhový výbuch. Hanka se pustila do důležitého zdobení. Navrch růžového dortíku naaranžovala kvítky z marcipánu do tvaru srdíčka. S barevnými lentilkami tam trochu kostrbatě vytvořila písmenka M-A-M-I-N-C-E! Pak ještě celý svůj výtvor posypala moučkovým cukrem tak, jak ji to učila její babička.
Hanka na sebe byla hrdá. Nejenže se jí podařilo písmenka správně vyskládat, ale dort i krásně ozdobila! „Crn!“ zazvonil najednou zvonek! Domů přišla maminka! Tatínek jí otevřel dveře a přivítal ji v krásně ozdobeném bytě. Hanka držela v rukou dortík a zpívala písničku: „Všechno nejlepší přeju, maminko, abys štěstí neměla malinko!“
Maminka byla dojata. „To je ten nejhezčí dort a oslava na světě!“ pochválila je se slzami v očích. Hanka se radovala. Uvědomila si, že maminka nepotřebuje drahé dary. Vše, co stačí, je dárek vyrobený z lásky. Od srdíčka.
Hanka a táta pogratulovali mamince a pustili se do papání růžového dortíku. „A kdo tak krásně vyskládal lentilkový nápis?“ zeptala se maminka.
„Já, já! A táta mi ani nepomáhal!“ pochlubila se holčička.
„No ty budeš ve škole hvězdit!“ pochválila ji maminka. A tak se narozeninová oslava pro maminku povedla. Hanka už nebyla smutná. Koupený dortík nebyl ani náhodou tak chutný jako ten od Hanky a táty.
