Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo viděl. Jejich rychlost byla neskutečná. Pokaždé se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.
Vždycky tam stálo a koukalo, jak rychle závodní auta jezdí, jak dokážou skvěle v rychlosti zatáčet a jak je každý chválí a blahopřejeme jim, když vyhrají. Bylo mu líto, že ono to nikdy nezažije. A tak stálo na svém místě, sledovalo, jak se závoďáci prohánějí, a bylo smutné. Jeho názor se ale letos změnil.
Naplánovaný závod se konal v sobotu ráno. Všichni lidé seděli na svých místech a netrpělivě čekali, až vše začne. Na startovní čáře stálo sedm aut a z jejich výfuků vycházel hustý dým. Všechna auta sledovala, kdy se pohne startovní vlajka, aby mohla vyrazit.
A pak to přišlo. Ozval se startovní výstřel, vlajka ve vzduchu mávla a vše začalo. Auta vyrazila rychlostí blesku. Jela tak rychle, že lidé místo nich viděli jen stíny. Několik zatáček zvládla auta bez problémů, ale pak přišla ta nejtěžší. Prudká levotočivá zatáčka, kde musí dát každé auto pozor na každý detail své jízdy. Stačí se jen trošku více vyklonit a může chytnout smyk.
Pět aut zatáčku zvládlo, ale šesté v pořadí se začalo točit. Jezdilo po obou stranách dráhy a bylo úplně nezvladatelné. Při své nekontrolovatelné jízdě narazilo i do sedmého auta. Obě auta se převrátila na střechu a začala hořet.
Diváci panikařili a z megafonu se ozývalo: „Hasičské auto, na dráhu! Hasičské auto, na dráhu! Rychle!“ Jak to hasičské auto uslyšelo, okamžitě vyrazilo. Hned jak dorazilo k požáru aut, začalo hasit. Voda stříkala na všechny strany a plameny se pomalu menšily. Za několik okamžiků byl oheň uhašen a auta, i když byla poničená, přece jen byla zachráněná. Všichni byli rádi, že se nikomu z diváků, ba ani závodníků nic nestalo, a to vše jen díky hasičskému autu. Z megafonu tentokrát znělo: „Sláva hasičskému autu!“
V ten den se místo medailí rozdávala docela jiná ocenění. Hasičské auto dostalo diplom za odvahu, statečnost a spolehlivost. Všichni na něj byli pyšní. Hasičské auto se poprvé cítilo ještě lépe, než kdyby bylo závodní. Uvědomilo si, že i ono je důležité. A i když nemůže jezdit tak rychle jako závodní, umí zase jiné důležité věci.
