V jedné daleké zemi bylo safari. Žili tam sloni, žirafy, antilopy, zebry a další zvířata. Všechna žila spokojeně spolu na velkých prostranstvích a pláních. Jejich králem byl lev. Byl nejsilnější ze všech. Byl ale taky chytrý, moudrý a spravedlivý.
Jednou za lvem přišla zebra a začala si stěžovat: „Takhle už to dál nejde. Není tady dostatek místa. Musíš něco říct těm hloupým antilopám. Všude se roztahují, jako by bylo všechno jejich.“
V tu chvíli přišla antilopa a povídá: „To není pravda. To vy, zebry, nám tady nenecháváte místo. Jen se koukáte na sebe, vůbec nehledíte na nás ostatní.“
Lev si je vyslechl, zamyslel se a zeptal se: „Nebyly jste náhodou vy dvě kamarádky? Proč už spolu nevycházíte? Místa i trávy je tady dost. Paste se spolu.“
V tom zebra celá rozčilená začala na lva zvedat hlas: „A kde se můžeme pást spolu? Vždyť tady žádná tráva není.“
Lev se rozhlížel kolem sebe a v tu chvíli mu to došlo. Kolem nebylo dostatek trávy pro zebry ani pro antilopy, a proto byly obě rozzlobené. Nebyly zlé, jen měly hlad. Protože byl lev moudrý, nezlobil se na ně. Chápal je. Slíbil jim, že to vyřeší.
Poprosil svého kamaráda sokola, aby se porozhlédl kolem po safari a aby zjistil, kde je dost trávy pro obě stáda. Pro antilopy i pro zebry. Sokol se rozletěl a prohledal celé safari. Nakonec našel jednu pláň, kde byla šťavnatá tráva a bylo jí dost. Ale byla moc daleko. Přiletěl za lvem a vše mu řekl.
Lev byl silný a věděl, že on by až k travnaté pláni dokázal dojít, ale antilopy a zebry jsou slabší. Bude to pro ně těžké. Je to moc daleko.
Po dlouhém přemýšlení si zavolal obě stáda antilop i zeber a oznámil jim své rozhodnutí: „Milá zvířata, je mi moc líto, že tady nemáte dostatek trávy. A taky chápu, že když jste hladová, tak jste rozzlobená. Můj kamarád sokol našel místo, kde se budete moci pást spolu. Je tam šťavnatá tráva a je jí tam dost. Jen je to daleko. Ale nebojte se, půjdu s vámi a dovedu vás tam. Po cestě vám budu pomáhat.“ A tak se taky stalo.
Několik dní se zebry i antilopy trmácely skoro přes celé safari. Ale lev svůj slib splnil. Celou cestu je chránil, vedl je, čekal na slabší členy stáda, dokonce i nosil mláďata na hřbetu. Když všichni došli na travnaté pláně, byli nadšení. Antilopa i zebra přišly za lvem a moc mu děkovaly.
Když jednou takhle večer ležela zebra v trávě a odpočívala, zeptala se lva: „Proč jsi nás tady dovedl? Nemusel jsi. Ty trávu nejíš. Navíc jsi nás chránil a pomáhal nám.“
„Víš, moje drahá zebro, být králem neznamená jen mít největší sílu a všem ji ukazovat. Dobrý král musí dělat i dobrá rozhodnutí a myslet přitom na své poddané, aby ho pak měli ostatní rádi. A já bych chtěl být dobrý král,“ odpověděl lev. „Jsi moc dobrý král,“ řekla mu zebra a spokojeně usnula.
Moc hezká pohádka.