Na břehu třpytivého moře žil v malém domku rybář se svou rodinou. Každý den ráno brzy vstával a chodil na širé moře chytat ryby. Někdy si domů odnášel kopu ryb, jindy ryby vypustil a někdy neulovil vůbec nic. Vždy když se rybář navečer vracel domů, posadil se před dům a šil rybářskou síť – buď opravoval tu starou, nebo šil novou.
Rybář ani netušil, že pokaždé když přišel na molo chytat rybky, vždy jej tajně z pláže sledovala malá želva Mia. Byla to mořská želva, která žila v moři, ale byla jiná než ostatní želvy. Mia milovala lidi a byla velmi zvědavá. Vždy je obdivovala, jací jsou šikovní, jak dokážou udělat kopec různých věcí. Viděla je se koupat, opalovat nebo si hrát na pláži. Nejvíce však obdivovala rybáře. Ten rybky, které chytil, většinou vždy pustil zpět do moře, jen párkrát si je vzal i s sebou domů. Nejvíce se jí však líbilo sledovat ho, jak si tká svou síť. A proto si řekla, že i ona se naučí tkát rybářskou síť a stane se velkou rybářkou.
Popošla vždy blíž a blíž k rybáři, aby viděla, jak se to dělá. „Aha! Takže takhle!“ zvolala Mia vesele. „Takže šup sem, pak znovu šup tam tou zvláštní věcí, kterou to rybář tká,“ opakovala si to Mia dokola, aby to nezapomněla. Rybář byl velmi chytrý a vždy svou síť utkal správně.
A najednou z ničeho nic z oblohy přiletěl obrovský bílý racek a želvu Miu lapil do svého zobáku! Mia křičela ze všech sil: „Pomoc, pomozte mi někdo prosííííím,“ volala o pomoc malá želva. Bála se, že ji nikdo neuslyší.
Ze strachu začala pohybovat svýma malýma nožičkama jako o život a najednou ji racek pustil. No, asi se lekl, vždyť želví krunýř je pořádně tvrdý a asi se rackovi dobře nedržel.
Mia padala a padala jako hvězda z oblohy nebo listí na podzim ze stromů. Tak a už je se mnou konec, říkala si v hlavě malá želva a do očiček se jí nahrnuly slzy. Ovšem měla štěstí. Malá želva dopadla naprosto hladce, zachytila ji totiž rybářská síť onoho rybáře, kterého ráda pozorovala, jak tkal své sítě. Když si rybář všiml, koho „ulovil“, pomohl želvě vysvobodit se z jeho sítě. Pohladil ji po šupinatém zeleném krunýři, aby se uklidnila, a přitom jí zpíval písničku: „Já jsem malý rybář…“ Mia se uklidnila, byla ráda, že ji rybář zachránil.
A nejen to! Mia a rybář se stali kamarádi. Mia ho chodívala sledovat, jak tká své sítě, už se dál nemusela schovávat. Od toho dne se rybář a želva Mia stali nerozlučnou dvojicí, která spolu nejen tkala rybářské sítě, ale často se spolu vydali na moře lovit rybičky či si Mia zaplavala a rybář plaval s ní. Mnohdy se Mia vydala do moře na výpravu, ale rybář vždy věděl, že se jeho kámoška zastaví na návštěvu. Je zajímavé, jak se tak zvláštní, ale jedinečné zvířátko a člověk stali skutečnými kamarády, ale věru nemožné to není a možná se to neděje jen v pohádkách, ale skutečně se někde rybář kamarádí s želvou Miou. Všechno je jen o tom, čemu věříme.
