Byl chladný zimní večer, kdy stařičký Mikuláš seděl u svého vyhřátého krbu a sledoval, jak venku poletují bělostné vločky. Také vzpomínal na časy, kdy téměř všechny děti byly hodné a jen zřídkakdy se stávalo, že maminku s tatínkem trošku pozlobily. Nyní Mikuláš společně s čertem a andělem nosí více uhlí než dárků a dobrot, protože děti vymýšlí o mnoho více lumpáren. Moc si přál, aby bylo letos vše tak jako dříve a rozdal s andělem a čertem mnoho dárečků.
Nastal onen den, kdy večer Mikuláš společně s andělem a čertem chodí každým rokem navštěvovat děti. Mikuláš a anděl nesli s sebou velký koš plný ovoce, bonbónů a ostatních dobrot. Čert držel nemalý pytel, jenž měl připravený na velmi zlobivé děti a pro ty méně zlobivé nesl uhlí. Všichni tři byli plni očekávání, že letos bude nadílka výjimečná a rozdají co nejvíce balíčků.
Když anděl zazvonil u prvního z domků, vyběhl ven chlapec, který se na první pohled zdál hodný a slušný. „Dej mi bonbóny,“ vykřikl chlapec. Když mu anděl sdělil, že nejprve jim musí přednést nějakou básničku či písničku, toto odmítl. Kvůli jeho chování se Mikuláš s ostatními rozhodli, že mu nadělí jen pytlík s uhlím. Když odcházeli, jen slyšeli, jak mu rodiče vyhubovali za jeho nesprávné chování. Choval se velmi sobecky a vyjma ostatního vlastně ani nepozdravil a nepoprosil. U dalších domů se Mikuláš, anděl a čert dozvídali od rodičů jen samé stížnosti na děti, a to například, že Martinka nechodí domů včas, Karolínka lhala rodičům, Kája se bil ve škole a nadával kamarádovi, Frantík nepomáhal mamince a tatínkovi.
Už jim zbýval jen poslední domeček, který měli navštívit. Všichni byli velmi zklamaní a smutní, že dětí neustále takto zlobí. Anděl zazvonil v mžiku otevřela holčička, která pozdravila a ihned spustila básničku, kterou se včera naučila. Poté, co rodiče sdělili, že holčička byla celý rok hodná, nikdo z nich nemohl uvěřit svým uším. Konečně se dočkali alespoň jednoho dítěte, které je tak vzorné a poslušné. Nakonec už jim zbývalo jen doufat, že bude takovýchto dětí rok od roku přibývat.
