Medvědí závodníci

Za sedmero skalami a sedmero horami existuje medvědí les. Už podle názvu asi poznáš, že tam žijí jen medvědi. Malí i velcí. Žijí tam ve velkých rodinách. Dělají všechno společně. Sbírají spolu zásoby jídla, ukládají se spolu k zimnímu spánku a pomáhají si při stavění brlohů. A když přijde jaro, pořádají různé závody a soutěže, aby se zabavili a aby si protáhli svaly po dlouhém zimním odpočinku.

Jinak tomu nebylo ani letos. Sotva se medvědi probrali po dlouhé zimě, protáhli se, promnuli si oči, rozkoukali se, už vymýšleli, kterépak závody uspořádají. Po chvíli se domluvili, že letošní jaro se bude konat překážkový běh. Poběží se od prvního stromu v lese přes jeskyni kolem medvědí skály a pod zlomenými větvemi až zase zpátky k prvnímu stromu. Všichni se těšili, že to tak rychle domluvili a ve všem se shodli.

Teď měli všichni medvědí závodníci čas na přípravu. Než se bude konat překážkový běh, musí trochu trénovat a nabrat energii a sílu. A tak začali všichni hledat po lese to nejlepší jídlo. Jeden medvěd si dával lesní ovoce a druhý si hledal ukryté houby a kořínky. Mezi těmi všemi medvědy byl ale jeden, který měl svoji zvláštní metodu. Našel si odpadkové koše a vybíral z nich samé nezdravé věci. Zbytky dortíků a sušenek a vlastně všechny zbytky, co tam někdo z lidí vyhodil. Všechno si hezky posbíral, sednul si pod strom a jen se cpal.

Kolem něj běžel černý medvěd. Trénoval na závody a snažil se běžet co nejrychleji. Když ale viděl svého medvědího kamaráda, jak sedí a jí samé sladkosti, zastavil se a povídá: „Co to děláš? Takhle ten překážkový závod nejspíš nedoběhneš. To nemůžeš. Bude tě bolet břicho. Je to nezdravé.“ „Možná nezdravé, ale tuze sladké. A to za to stojí,“ odvětil mlsný medvěd pod stromem a oblízl si celou tlamu. Černý medvěd jen zakroutil hlavou a řekl: „Já tě varoval.“ A pak běžel dál.

Za nějakou dobu nastal velký den. Den, kdy se měl běžet překážkový běh. Všichni medvědí závodníci byli připraveni na startovací čáře u prvního stromu. Stáli tam vedle sebe i černý medvěd a ten mlsný, který jedl všechny odpadky. Všichni byli v napětí. Čekali připraveni vyběhnout, dokud nebylo odstartováno. Medvědi vyběhli a závod začal.

Všichni se snažili. Přeskakovali šišky, probíhávali jeskyní, vybírali zatáčky. Po chvíli se ale něco stalo. Mlsný medvěd začal zpomalovat. Držel se za břicho a nemohl pořádně dýchat. Bylo mu špatně. Všechny pamlsky a nezdravé věci se mu v břiše přeházely a teď ho tlačily. Mlsný medvěd si sednul ke skále a nemohl dál. Tak moc ho to bolelo. V tu chvíli kolem něj proběhl černý medvěd. Nejdříve jen prosvištěl. Pak mu ho ale bylo líto, proto se k mlsnému medvědovi vrátil. Pomohl mu vstát. Podepřel ho a spolu pomalu došli do cíle.

Černý medvěd, i když poctivě trénoval a jedl zdravě, závod nevyhrál. Měl ale dobrý pocit, že nenechal kamaráda u skály. To, že mu pomohl, pro něj byla ta největší odměna. A mlsný medvěd? Byl moc rád, že se černý medvěd pro něj vrátil a že jen díky němu došel do cíle. A taky nikdy nezapomněl na to, že cpát se jen a jen sladkostmi není k užitku.