Maxipes Fík ve škole

Jak už bývá zvykem, každé z dětí musí chodit do školy, a to i v případě, že se brání zuby – nehty. Ale věděli jste, že po světě chodí i pár pejsků, kteří se už také do školy podívali? O jednom takovém pejskovi vám dnes budu vyprávět.

Nedaleko menšího rybníka stál domeček a v něm bydlela malá holčička, která se jmenovala Ája. Bydlela tam i se svými rodiči, avšak to nebylo všechno. Na dvorku před domem stála bouda obřích rozměrů. A víte, kdo v ní žil? Jeden veliký pes jménem Fík.

Ája s Fíkem byli nerozlučná dvojka. Trávili spolu téměř všechen čas. Avšak když Ája musela do školy, vylezla si na Fíkův hřbet a on ji tam odvezl. A odpoledne na ni zase čekal před školou.

Jednoho dne se však Fík rozhodl, že se podívá do školy a třeba se tam naučí číst, psát i počítat. Jakmile zazvonil zvonek, jenž ohlašoval začátek vyučování, Ája se s Fíkem posadila až do úplně poslední lavice ve třídě. Pan učitel si po příchodu do třídy Fíka ihned povšiml. „Čí je to pes?“ Zeptal se nahlas. „Já jsem kamarád tadyhle Áji,“ povídá Fík. Pan učitel nemohl uvěřit, že Fík umí mluvit. S mluvícím psem se ještě dosud nesetkal.

„Dnes se naučíme psát číslo 1,“ pustil se do učení pan učitel. Napsal číslo 1 na tabuli a žáci měli za úkol ho napodobit. Když se pan učitel sklonil nad sešitem, do kterého psal Fík, vykulil oči a povídá: „Čtyři jedničky najednou neumím napsat ani já!“ Fík totiž použil k psaní všechny své čtyři tlapky zároveň.

Hodina matematiky se blížila ke konci a pan učitel vyzval Fíka, nechť přijde k tabuli. „Tááák, Fíku. Kolik je 2 + 2?“ Zeptal se pan učitel. Fík si lehl na podlahu a začal zvedat jednu nohu, druhou nohu, třetí nohu a nakonec tu čtvrtou. „Jedna noha a jedna noha jsou dvě nohy, a další dvě nohy jsou čtyři,“ povídá Fík. Pan učitel Fíka pochválil, protože odpověděl správně. Fík dostal jedničku a zaradoval se.

Nakonec ho to ve škole začalo neuvěřitelně bavit, a proto s Ájou chodil do školy celý jeden školní rok. Když dostal na jeho konci vysvědčení, byl na sebe velice pyšný, že to zvládnul a má samé jedničky – stejně jako Ája.