Dnes vám budu vyprávět o vysoké převysoké žirafě, které nikdo neřekne jinak než Máša. Možná se budete divit, ale Máša od svého narození nežila v Africe, jak je tomu běžně, nýbrž tady – v České republice. Měla vysokou a celkově prostornou stáj, v jejíž střeše se nacházelo okénko, kterým mohla pozorovat nejen noční oblohu. Každý den ji chodil poklízet Jeník. Nastlal jí vysokou vrstvu slámy, nalil čisté vody, nasypal krmení a také se s ní pomazlil. To měla Máša ze všeho nejradši.
Jednu noc, když Máša pozorovala, jak hvězdy plují noční oblohou, zaslechla křik. „Odkud to jen jde?“ Pomyslela si a důkladně se rozhlédla po okolí. Jakmile otočila hlavu směrem k rybníku, spatřila rybáře, kterému se třásly nohy jako osika. A víte proč? Na břehu rybníka se totiž zrovna protahoval krokodýl, jenž z něj vylezl. „Jak se u nás v rybníce vzal krokodýl?“ Pomyslela si.
Neváhala! Natáhla svůj krk, co to jen šlo a rybáře chytila zuby za jeho kabát, aby mu neublížila. Rybář se nestačil divit. Z rybníka na něj vyskočil krokodýl a najednou se ocitl v zubech žirafy. „Co jsi dělal v tuto hodinu u rybníka, člověče?“ Zeptala se se smíchem Máša. Rybář jí vysvětlil, že chytal ryby, avšak žádná se nechtěla chytit, a tak nejspíš usnul. „Ještě aby jsi nějakou rybu chytil. Vždyť ten krokodýl je musel všechny sežrat,“ uchechtla se Máša.
Rybář a Máša dali hlavy dohromady a rozhodli se, že zavolají odchytovou službu, která krokodýla odveze tam, kam patří – do zoo či do bažin a močálů hodně daleko. Netrvalo dlouho a k rybníku přijelo obrovské auto s dřevěnou bednou. Do té odchytová služba krokodýla nalákala na pořádný kus masa. Zavřeli za ním dveře na petlici a zamávali Máše, která vše pozorovala z okna. Rybář jí přitom seděl na krku, aby mu nic neuniklo.
Jakmile se auto ztratilo z dohledu, rybář se s Mášou rozloučil a vydal se na cestu domů. Máša ulehla ke spánku a už se nemohla dočkat rána, až vše bude vyprávět Jeníkovi. Uvěří jí, co se v noci stalo?
