Maminčino splněné přání

Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože jí zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.

S prvními slunečními paprsky ale strach zmizel a přes den už děti skotačily a na polednici si ani nevzpomněly. Maruška, starší z obou dětí, dostala nápad, že si budou hrát na honěnou. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, pokud by si na ní ale hrály venku na louce a ne doma, přímo ve světnici, kde se jim maminka snažila uvařit co nejlepší oběd.

Marně jim maminka hrozila tím, že vše poví večer tatínkovi, který je potrestá. Děti běhaly po světnici jako vítr, v okamžiku byly na lavici, v okamžiku na stole a hned zase pod stolem. To už se maminka opravdu rozzlobila a vykřikla, že na děti zavolá polednici. Děti toho ale nic nedbaly.

V tom se ozvalo zaťukání na dveře. Strach se objevil nejen v očích dětí, ale i maminky. Nepřivolala snad na své děti polednici opravdu? Někdo znovu zaťukal na dveře a maminka musela jít otevřít, zatímco děti se krčily vyděšeně pod stolem se vzpomínkou na včerejší strašidelný příběh.

Maminka vzala za kliku a pomalu otevřela dveře. Za nimi stála shrbená stařena v roztrhaných šatech. V jedná ruce svírala hůl a tu druhou beze slova napřáhla a ukázala na obě děti. Maminka s výkřikem zabouchla dveře. Polednice ale najednou stála uprostřed světnice, jakoby žádné dveře neexistovaly.

Všichni tři si uvědomili svoji obrovskou chybu, děti to, že zlobily maminku, která se jim snažila připravit oběd a maminka to, že na děti neuváženě přivolala takové neštěstí. V poslední chvíli ale dostala maminka nápad.

„Mocná polednice, vítej v naší chalupě. Děti mne zlobily a zaslouží si trest, který jim přichystáš. Ještě, než ho ale vykonáš, přijmi ode mne malé pohoštění. Mám již oběd skoro hotový, posilni se, jistě to při tak těžké práci potřebuješ. Polednice přikývla a posadila se ke stolu.

Maminka jí z kotlíku nabrala guláš, který dětem uvařila, přitom do něj ale nenápadně přimíchala bylinky, které nedávno dostala od babky kořenářky se samoty. Byliny měly silný uspávací účinek. A fungovaly i na polednici!

Jen co se si babice dala několik lžic, už tvrdě spala. Maminka s dětmi polednici svázali a hodili do řeky, aby odplavala někam hodně daleko. Děti tak byly zachráněny, ony i maminka se ale z téhle příhody poučily a ta už k nim nikdy nemusela přijít. A vlastně ani nemohla, kdo ví, kam vlastně odplavala.