Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého chlapce Kubíka, který toužil být velkým policistou jako jeho táta. Jednoho dne si malý Kuba hrál spolu se svým nejlepším kamarádem Míšou a jeho pejskem Rexem u jezírka.
Maminka na ně dávala pozor skrz okno domu, který stál poblíž. Jak si tak kluci hráli na policistu a zloděje, při hře se malý Rex tak lekl, že se Míšovi vytrhl a spadl rovnou do jezírka! A protože mu chyběla jedna nožička, plavat pro něj bylo velmi obtížné. A dnes se dozvíme, zda se chlapcům podařilo malého Rexe zachránit a jak to dopadlo.
Kubík viděl, jak se Míšův pejsek Rex ve vodě plácá a bojuje o život. Vždyť je to jen štěně! Míša se rozběhl ke Kubově mamince a křičel, ať zavolá hasiče nebo policisty. Maminka to udělala. Kubík však měl ze sebe špatný pocit. Co když to policisté ani hasiči nestihnou? Bude to jeho vina. To on neměl Míšu vystrašit během hry, pak by se malý Rex tak nepolekal a neskončil by v hluboké vodě chladného jezírka. Kubík posbíral odvahu, kterou v sobě měl, a protože byl velmi dobrý plavec, neváhal a skočil za Rexem do jezera. Voda nebyla zrovna nejteplejší, ale to Kubíkovi nevadilo. A právě tehdy přiběhla k jezeru Kubíkova maminka spolu s Míšou, který ji zavolal.
„Kubo, vrať se, už přichází pomoc!“ křičela na Kubíka maminka, která se o něj bála. Chlapeček však plaval směrem k pejskovi. Šlo mu to dobře. Chytil Rexe do náruče a hrdinsky s ním připlul ke břehu. Maminka pomohla chlapci vylézt z vody a zabalila ho do deky spolu s pejskem Rexem. A právě tehdy přijeli hasiči a dva policisté, jeden z nich byl Kubíkův táta.
„Tady už vvvvvás nebude pppotřeeebba, já jsem ho zachránil,“ drkotal zuby promrzlý Kubík, když vyprávěl svůj příběh tatínkovi, policistovi a hasičům.
„Ty jsi ale velký hrdina! No, měl jsi ale počkat na nás!“ řekli chlapci hasiči a poplácali ho po rameni. Chlapeček se nesměle usmál. Alespoň se ty hodiny plavání vyplatily, pomyslel si Kubík.
„Jednoho dne z tebe bude velký hasič či policista! Neváhal jsi a pejskovi jsi pomohl, i když to bylo nebezpečné!“ řekl mu táta a objal svého synka. „Musíš si však dávat pozor, jsi ještě malý a cokoli se mohlo stát,“ napomenula ho ale ještě maminka. Kubík přikývl. Byl však na sebe pyšný, i když se třásl zimou. Byl rád, že malému Rexíkovi pomohl, a Míša byl šťastný, že se to jeho statečnému kamarádovi podařilo a jeho pejsek je v pořádku.
„Za tvou odvahu dostaneš od nás malou odměnu!“ řekl jeden hasič a podal chlapečkovi svou červenou přilbu a jeho táta mu podal svou policejní píšťalku. Wau! Pravá policejní píšťalka a hasičská helma! Kubík se ze svých medailí radoval, ovšem největší odměnou byl pro něj šťastný Míšův výraz a veselé zaštěkání Rexe, který byl naštěstí naprosto v pořádku. Kubík měl velkou radost, že všechno dobře dopadlo, a maminka byla ráda, že se chlapečkovi nic zlého nestalo.
Ale nejvíce Kubíka těšilo to, že zachránil Míšova pejska a že ho velcí hasiči a policisté pochválili. Věděl, že ve svém snu bude pokračovat a bude pomáhat tomu, komu bude moct. A samozřejmě bude poslouchat své rodiče, aby to nebylo náhodou nebezpečné.
