Žila byla jedna liška, která si vždy ráda pochutnala na všem, co našla. Jednou šla takto kolem vinice, kde právě uzrály nádherné veliké hrozny vína. Modraly se na lišku, že liška dostala strašnou chuť ochutnat. Vypadaly totiž moc sladce.
Liška se natáhla, ale na hrozen nedosáhla. Visel moc vysoko. Zkusila poskočit, ale pořád to nestačilo. Zkoušela vylézt nahoru po plotě, ale plot byl už starý a plaňky pod liškou praskaly. Liška skákala, všelijak lozila a padala, jen aby na hrozen dosáhla. Ale všechno bylo marné. Hrozny rostly vysoko.
Liška už celá unavená funěla, jako když právě uběhla maraton. Jazyk jí visel z huby, jak lapala po dechu, funěla, kožich si u toho rozcuchala, ale marně. Nakonec liška svěsila ocas a odcházela pryč s nepořízenou.
„No a co,“ povídá si liška, „stejně ty hrozny byly kyselé jako šťovík. I kdybych tam bývala vylezla, stejně bych si nepochutnala.“
Ale liška se mýlila. Hrozny byly sladké. A ona to ve skrytu duše moc dobře věděla, ale schválně je pomluvila, aby jí nebylo líto, že na ně nedosáhla. Od těch dob se říká „kyselé hrozny“ tomu, co někdo pomlouvá jenom proto, že to nemůže mít. I když to třeba je sladké nebo pěkné.
Pokud už převyprávíte jednu z Ezopových bajek, tak je slušností uvést původního autora.
Díky za komentář. Ano, no zapomnělo jsem tu uvést štítek s odkazem na Ezopovy bajky. 😁 Mimo jiné je autorem Ezopových bajek také pan Žáček, pan Šrut, pan Kramerius, paní Tetourová, paní Primusová a další a další autoři.
Moc hezká pohádka liška je moje nejoblíbenější zvíře a hrozno mi taky chutná. 🩷❤️🧡💛💚🩵💙💜🖤🤍
Dobrý den, mockrát Vám děkuji za tuto krásnou pohádku, kterou jsem mohl díky Vám přečíst své malé dceři, která i přes její věk viditelně pochopila hlavní pointu a životní moudro, které si tento krásný příběh nese.