Lenivý lev

V daleké divočině žila rodina lvů. Maminka lvice, táta lev a dvě lvíčata. Byli to kluci. Každý byl úplně jiný, i když se oba narodili v tentýž den. Jedno lvíče bylo hravé, divoké a snažilo se vše naučit. Pořád se drželo své mámy a pozorovalo ji, jak loví, jak je hlídá a jak je odvážná. To druhé lvíče bylo neskutečně lenivé. Jen spalo, válelo se a čekalo, až mu máma lvice donese něco k jídlu.

Po nějaké době nastal čas, aby se lvíčata osamostatnila. Vyrostla, musela se začít starat sama o sebe a najít si svou lvici. Založit si rodinu a smečku. Divočejší mladý lev se na to těšil. Časem si našel krásnou lvici, usadil se a staral se o ni. Zakrátko měl dokonce i svá vlastní lvíčata. Byl hrdý na to, jak se má dobře a jak se skvěle umí o sebe a svou smečku postarat.

Jeho bráška, lenivější mladý lev, se ale k ničemu neměl. Pořád se jen poflakoval a spal. I když měl hlad, potravu si nesehnal. Jen si stěžoval a bědoval: „To je hrůza. Co budu dělat? Mám hlad, jsem slabý a nemám nikoho, kdo by se o mě postaral. Že prý se mám o sebe starat sám?! Ale to já nechci!“ A tak si lehl pod nejbližší strom a usnul.

Po nějaké době se vzbudil, měl hlad, ale byl natolik slabý, že už nedokázal ani vstát. Zase od vyčerpání usnul. Ležel pod stromem několik dní. Jen proto, že byl lenivý a nechtěl nic dělat, úplně zeslábl a bez přestání spal.

Po nějaké době kolem něj párkrát proběhly hyeny. To jsou zvířata, která taky žijí v divočině. Se lvy se ale moc rády nemají. Přesto se jedna hyena zahleděla na zesláblého lva. Zastavila se u něj a chtěla zjistit, co mu je. Očichala ho a všimla si, že se nehýbe. Pak zavolala na ostatní ze své smečky: „Pojďte mi pomoct! Myslím, že je nemocný. Musíme mu pomoci!“ Některé hyeny se zdráhaly. „Ale to je lev! My se se lvy přece nebavíme,“ překřikovaly se jedna přes druhou. „Neblázněte, potřebuje pomoct. No a co, že je to lev. Je to zvíře. Jako my. Je součástí divočiny. Nenecháme ho tady přece umřít,“ bránila lva jedna z hyen.

A tak se nakonec všechny domluvily, že ho zachrání. Z listnatých větví mu udělaly stín. Donesly mu vodu a pomalu po malých dávkách mu dávaly napít. Pak donesly i nějaké jídlo, kterým ho sytily. Přikryly ho bylinkami, které našly, a pár mu jich daly i do vody, aby měl co nejvíc vitamínů. Střídaly se, když ho hlídaly. Dávaly na něj pozor. Bylo to náročné, ale hyeny to nevzdaly.

Po nějaké době lev nabral trochu síly a postavil se na nohy. Když kolem sebe nalezl přístřešek z listí, pokrývku z bylinek, vodu se zdravými listy, jídlo a kolem jen hyeny, lekl se. Pak si vše uvědomil a zeptal se: „To všechno vy? Vy jste se o mě tak staraly?“ Hyeny jen přikyvovaly hlavou. „Já to ale nechápu, vždyť lvi a hyeny se nemají rádi, nebaví se spolu. Tak proč?“ pokračoval lev. „Byl jsi nemocný a každé zvíře si zaslouží uzdravení,“ řekla jedna z hyen. Lev se zastyděl. Jen kvůli tomu, že byl lenivý a tvrdohlavý, málem umřel. Byl hyenám moc vděčný, že se o něj postaraly.

Dnes už je lev dospělý. Vyrostlo z něj krásné a silné zvíře. Má kolem sebe obrovskou smečku a s hrdostí se o ni stará. A víš, kdo do ní patří? Jeho lvice, malá lvíčata a jeho drahé hyeny. Nikdy nezapomněl na to, jak mu zachránily život. Navíc díky tomu poznal, že přátele můžeš mít i tam, kde to vůbec nečekáš.