Stalo se to kdysi dávno, když na světě žili rytíři, knížata a kupci, v polském městě zvaném Toruň. Město Toruň bylo proslulé obchodem, průmyslem a vynikajícím pečivem. Právě v Toruni se vyráběl ten nejchutnější perník, jaký si lze představit.
V jednom z činžovních domů na náměstí žila malá holčička jménem Kateřina. Nosila dva copánky a měla veselé oči. Její tatínek byl mistr perníkář a každý den pekl zásobu perníků na prodej. Bohužel jednoho dne její otec vážně onemocněl. Malá Kateřina musela pomoci mamince převzít otcovy povinnosti.
– Maminko, podívej, jaký má pěkný tvar! – křičela na maminku a tvarovala perníkového človíčka v rukou.
– Dcero… – maminka svraštila čelo – je to plýtvání těstem, dělej perníčky z forem.
– Mami, prosím! – Kateřina se nevzdala.
– Dobře, ale uděláme jich jen pár. Mohlo by se stát, že si takový neobvyklý perník nikdo nekoupí.
Po upečení perníčků šly maminka s Kateřinou na trh, aby perníčky prodaly. Překvapivě se perníčky Kateřiny prodávaly mnohem rychleji než perníčky pečené v tradiční formě.
Dívka byla pyšná. Druhý den udělala další a další den ještě víc. Perníčky se velmi rychle vyprodávaly. Trvalo to několik dní, které se pak změnily v několik týdnů.
Otec Kateřiny se mezitím uzdravil. Překvapen úspěchem své dcery se rozhodl, že neobvyklé perníčky bude prodávat trvale. A na počest Kateřinina úspěchu pojmenoval tyto neobvyklé perníčky Kateřinky.
Staly se velmi oblíbené. Kupovali je mladí i staří, ženy i muži, lidé z venkova i z města; každý, kdo je ochutnal, ocenil jejich tvar a chuť. To je důvod, proč se perníčky Kateřinky vyrábí dodnes a proč jsou známé nejen v Polsku, ale po celém světě. Koneckonců to začalo tím, že malá holčička chtěla pomoci mamince a tatínkovi.
