Míša a Ríša byli dva lední medvědi. Žili u severního polárního kruhu. To je místo, kde je po celý rok velká zima a sníh. Bydleli tam moc rádi, protože chlad a zima se jim líbily. Jelikož to ale byli dva neposední a chytří medvědi, pořád něco vymýšleli. Jednou dělali závody na kopci a klouzali se po břichách směrem dolů, podruhé zase zkoušeli, kdo nachytá více ryb anebo kdo se nejlépe schová ve sněhu. Vždy si něco našli, jejich fantazie neměla konce. Zkrátka nikdy se nenudili.
Jednou takhle po obědě leželi na ledové kře, pomalu se s nimi houpala na studené vodě, a přemýšleli, co budou dělat. „Já bych chtěl vidět svět. Podívat se na vzdálená místa. Poznat, jaké je to tam, kde je stále teplo,“ řekl Míša a zasnil se. „To by bylo super! Ale jak to udělat? Jak se dostaneme tady přes tu velkou studenou vodu, za ty velké ledové hory kolem nás?“ zamyslel se Ríša.
Jak tak oba v leže na kře dumali nad cestováním, najednou Míšu napadlo: „Postavíme si horkovzdušný balón! Ten nás zanese, kam jen budeme chtít.“ Ríšu nápad úplně pohltil. Okamžitě seskočil na břeh a začal shánět věci, které jsou na stavbu balónu potřeba. Spolu s Míšou měli takové vlastní skladiště, kam dávali vše, co kdy našli a co jim zrovna do oka padlo. A teď konečně nálezy přišly vhod!
Za pár hodin bylo hotovo. Na sněhu stál horkovzdušný balón. Pomalu do něj oba medvědi nastoupili, zapálili oheň a začali pouštět vzduch, aby se vznesli. První pokusy byly trochu kostrbaté a nemotorné, ale nakonec vyletěli. Sbalili si s sebou mapu, aby dorazili přesně tam, kam si umanuli.
Obletěli několik krásných míst, potkali neznámá zvířata a seznámili se s novými medvědy. Jednou taky objevili místo, kde bylo neuvěřitelné teplo. S balónem přistáli na písek. Byla to nějaká osamělá pláž. Slunce tam pražilo, že medvědi nemohli skoro dýchat, jaké jim bylo horko. Zkusili si stoupnout na písek, ale ten je tak moc pálil do tlap, že to nešlo vydržet. Rychle naskočili zpět do košíku, vznesli se s balónem vzhůru do výšin a pomalu se vydali na cestu domů.
Pár kilometrů před svým domovem vletěli do bouřky. Mraky se kolem nich tak rychle nahromadily, až blesky a hromy padaly jeden za druhým. Ani se nestihli připravit. Vítr foukal, cloumal s balónem a déšť jim promáčel plachtu. Míša a Ríša se snažili přečkat bouřku, ovšem byla silnější. Naštěstí byli zrovna nad vodou, když blesk uhodil do jejich balónu a oni spadli do ledové vody. Studená voda jim vůbec nevadila, byli přece z polárního kruhu. Míša neztratil hlavu a v mžiku našel velkou ledovou kru. Vyšplhal se na ni a pomohl svému kamarádovi Ríšovi. Než bouřka ustala, dopluli na kře až domů.
Večer už leželi oba dva ve svých pelíškách, unaveně vzpomínali na svá dobrodružství. Byli šťastní, že toho tolik viděli a že jsou zase zpátky doma. Na cestách si uvědomili, že nejlepší na tom všem bylo, že to zažili spolu.
Hezká pohádka ale to video nic moc