Matyáš seděl ve škole a vybarvoval obrázek tulipánu, který jim paní učitelka předkreslila. Moc ho to nebavilo, mnohem radši vybarvoval auta, a tak si u toho aspoň představoval, že pastelka závodí po papíře.
„Až domalujete tulipán, sami pak nakreslíte na přeložený papír kytičku, jakou budete chtít,“ vykládala paní učitelka u tabule. „A napíšete tam vzkaz pro maminku.“
„A proč?“ ptala se Anička.
„Protože dnes je Den matek.“
„Den matek? A je také den šroubků?“ ptal se Matyáš, protože pro samé závodění s pastelkou poslouchal jen na půl ucha.
„Den matek znamená, že mají všechny maminky svátek,“ vysvětlovala paní učitelka. „K tomuto dni si zaslouží, abyste jim ukázali, jak je máte rádi. Přáníčkem, kytičkou nebo i vlídným slovem.“
Matyáš se zamyslel. Maminka mu říká každý večer, když mu dává pusu na dobrou noc, že ho má moc ráda. Ale nikdy ho nenapadlo, aby říkal on mamince, že ji má rád. To se snad rozumí samo sebou, ne? Maminka přece ví, že ji má rád, i když jí to nikdy neřekl. Počkat! A co když to neví? Tak to jí to musí honem povědět!
Jakmile skončila škola, Matyáš měl připravené přáníčko. Kde ale vezme kytičku? A jaké
vymyslí bídné slovo, nebo jak to říkala paní učitelka? Jak tak šel, uviděl na louce plno pampelišek. To je nápad! Maminka mu z nich vždycky pletla věneček. Tak teď uplete věneček mamince Matyáš. Ten jí bude slušet! Matyáš se dal hned do práce. U toho vymýšlel přání. Domů se přihrnul jako velká voda a rovnou k mamince.
„Maminko, přeju ti k svátku všechno nejlepší, abys byla pořád veselá, abych tě nezlobil a abys vždycky tak zářila jako ty pampelišky,“ odříkal Matyáš a dal mamince přáníčko ze školy a věneček na hlavu. „Mám tě moc rád, mami, víš to, že jo?“
Maminka se štěstím celá rozzářila a dala Matyáškovi pusu. „To víš, že to vím. Já tě mám také moc ráda a moc ti děkuji za tak krásné přání. A za ten úžasný věneček.“
Matyáš měl radost a byl spokojený. Takže to ví, pochvaloval si a díval se na maminku. V tom
věnečku od něj vypadala jako krásná víla. Nebo jako královna s pampeliškovou korunou.
„Všechno nejlepší ke Dni matek,“ zahlaholil tatínek ve dveřích a dal mamince pusu. „Tady jsem ti koupil kytku.“
„Vždyť je to květák, tati,“ divil se Matyáš.
„Však to je bezvadná kytka, Maty, protože nám z ní připravím sváteční večeři,“ smál se tatínek.
Matyáš se jen mlsně olízl. Smažený květák měl totiž moc rád. Už se těší, až to bude mít táta hotové. Než to ale bude, stihne si s ním maminka zahrát pexeso, když dnes nemusí vařit. Jupí!
Ta pohádka byla výborná a zlatá