Byl jednou jeden chlapeček jménem Kubík, který žil se svými rodiči v domečku u krásného průzračného jezírka. Malý Kubík měl velký sen, chtěl být totiž velký drsný policista jako jeho táta. Chtěl každý den pomáhat a chránit. No a co, že je mu jen dvanáct let… On vyroste a všem ukáže, jak bude velký policista.
Každý den si po škole Kubík hrál na policistu, oblékal si kostým, připínal odznak z hračkářství, hrál si s plyšáky, kteří byli jako „zloději“, či střílel ze své dětské zbraně. Věřil, že jednoho dne se jeho sen naplní. Jednu slunečnou, avšak trošku chladnou jarní sobotu se Kubík vydal ven k jezírku spolu se svým sousedem, nejlepším kamarádem Míšou. Chlapečky doprovázel i Míšův malý pejsek jménem Rex, kterému však chyběla jedna nožička. To ovšem pejskovi na kráse neubralo a byl velmi hodný a hravý a všichni ho měli moc rádi.
„Dávejte si pozor, kluci!“ zakřičela na kluky Kubíkova maminka, která je pozorně sledovala z kuchyňského okna. Bylo to blízko a maminka měla přímý výhled na jezírko, u kterého si na travičce Kuba a Míša hráli. Veselí chlapci poslušně přikývli mamince a pak si spolu hráli na policistu a zloděje.
„Chytím tě, zloději!“ křičel malý „policista“ Kubík na svého kámoše Míšu, který hrál zloděje a schovával se za stromem. Míša držel svého malého Rexe pevně za vodítko, protože pejsek byl ještě štěňátko, a jelikož byl ještě maličký, tak byl ještě velice bázlivý. Ten se u chlapců vesele kutálel po zelené travičce na zádech.
„A mám tě! Jsi zatčen!“ zachichotal se Kubík, když zpoza velkého dubu chytil Míšu. Malý Rex se tak lekl, že se Míšovi vytrhl a rozběhl se směrem k molu. A tam je přece voda – jezero! A malý Rex přece s tou chybějící nožičkou ještě neumí plavat.
„Ó ne! Rexi, stůj! Ne do jezera!“ zakřičeli na pejska kluci. No už bylo pozdě! Malý Rex spadl rovnou do vody! A jak to dopadlo? Co se stalo s malým Rexem? Podařilo se mu doplavat na břeh, nebo ho kluci zachránili? To se, děti, dozvíme v pokračování o chlapečkovi Kubíkovi.
