Krtčí pohádka

Jistě Vám nemusím vyprávět o tom, kde žijí krtci. Celičký den se pohybují pod zemí, svými mohutnými tlapami, které připomínají lopaty, se prohrabují hlínou a hledají, co by slupli. Pod zemí je tma, vidět tam není, a tak mají krtci jen úplně malá očička.

Mnohem důležitější je pro ně čich. Špičatým nosíkem nasávají vzduch a mezi vůní hlíny a kořínků rostlin čenichají po žížalách a dalších podzemních lahůdkách. Většina krtků je takto spokojených, rochní se celé dny v hlíně a na povrch vykouknou, jen aby udělali tu pověstnou hromádku, které lidé říkají krtina nebo krtičina, a přes kterou je tak snadné zakopnout.

Přesto se na světě našel jeden krtek, co svým podzemním osudem a slabým zrakem spokojený nebyl. Jmenoval se Matěj a hrabat uměl parádně. Měl sílu a jeho hromádka byla vždycky největší ze všech hromádek v okolí. Často si vylezl na její vrcholek a otáčel se kolem dokola, jako by se rozhlížel. Ale jak už víme, Matěj, stejně jako ostatní krtci, toho příliš neviděl. A bylo mu to pořádně líto. Cítil na kožíšku sluníčko, ale neviděl ho. Cítil na těle lehký větřík, ale neviděl, jak ohýbá stébla trávy. Byl z toho tak smutný, že si toho všimla dokonce i ostatní zvířátka. Nevěděla ale, jak by mohla krtkovi pomoci.

Až jednou se jeho život obrátil naruby. Ten den totiž po lese létala straka a rozhlížela se, co lesklého a krásného lidé ztratili při svých procházkách a výletech. Mezi stromy uviděla odlesky, zaradovala se a honem se letěla podívat, co to mezi jehličím leží za poklad. Nevěřila vlastním očím. Byly to krásné kulaté brýle se stříbrnými obroučkami! Hned věděla, co by s nimi měla udělat. Vzala je do zobáku a co jí síly stačily, letěla k poslední Matějově hromádce a zavolala do ní. Matěj vylezl a straka mu podala brýle. Krtek si je nasadil a na celé kolo se zasmál. –To je krása! Vždyť já vidím. Vidím mraky i sluníčko, stromy i květiny. To je nádhera. Děkuju Ti strako!” A straka se s úsměvem vznesla, sedla si na nejbližší strom a radostně pozorovala, jak se nadšený krtek rozhlíží po celém okolí a hlasitě se směje.