Krokodýl Rex

Na okraji džungle, kde stromy sahaly až do nebe a řeky se schovávaly mezi stromy, žil krokodýl jménem Rex. Nežil přímo v džungli, ale jeho domovem byly právě řeka a bažina, které byly na okraji husté džungle.

Na rozdíl od většiny krokodýlů, predátorů, byl Rex velmi přátelský. Nikdo se ho nebál a měl v džungli spoustu kámošů, jako třeba malou opičku Kiku či žabku jménem Libka. Vždy si vyprávěli různé příběhy nebo spolu zkoumali zákoutí džungle.

Když se Rex vyhříval na teplé skále u řeky, vyrušil ho ze spánku jakýsi šramot. Z keřů vyskočila jeho kámoška, ​​malá opička Kika, která se tvářila vystrašeně.

„Rexi, něco se stalo, musíš mi pomoci!“ řekla vystrašeně malá opička, když vyskočila z keřů a hleděla na kámoše krokodýla. „Moje malá sestřička Nela uvízla na stromě, je tam zamotaná a neumí slézt dolů,“ řekla smutně.

Rex sice nevěděl, jak kamarádce pomůže, ale spolu na něco určitě přijdou.

„Neboj se, Kiko, pomůžu ti,“ uklidňoval ji kamarád.

Krokodýl sklouzl do zelené vody a elegantně plaval po proudu, přičemž ho opička Kika vedla k místu, kde je její malá sestřička. Kika se houpala mezi stromy nad ním, plavat totiž pořádně neuměla a po stromech jí to šlo rychleji než po zemi. Vedla ho doprostřed džungle. Brzy dorazili ke stromu, kde byla malá Kikina sestřička Nela zamotaná v liánách visících z vysoké větve. Nela byla vystrašená a celá uplakaná.

„Jejda! Neboj, už jsme tady, pomůžeme ti!“ zavolal Rex a pomalu vyšel z vody.

Rex vymyslel plán. Postavil se ke kmeni stromu, otevřel svá široká ústa a řekl: „Kiko, vylezeš nahoru a zkusíš Nelu odmotat z lián. Když to nepůjde, zkusíš je přehryzat. Když se liány uvolní, malou Nelu chytím na záda,“ řekl kámošce opičce svůj plán.

Kika přikývla a s lehkostí se vyšplhala na vysoký strom. Dosáhla na sestřičku Nelku a pošeptala jí, ať se nehýbe a ať je klidná. Ta sice plakala strachem, ale nakonec přikývla. Pomalu odstraňovala liánu za linou, až se to s posledním postrčením Kice podařilo. Malá opička Nelinka se vysmekla ze sevření lián a padala a padala. Krokodýl Rex byl však připraven a malá Nela dopadla přímo na jeho široká záda. Nela se úlevně zachichotala. Za ní přiskákala i sestřička Kika.

„Děkuji vám,“ řekla s úsměvem malá opička Nelinka, „slibuji, že už nebudu lézt tak vysoko a budu si dávat pozor!“ řekla Nela své sestřičce a krokodýlovi.

„Jasně! Pamatujte si, že jsme kamarádi, kteří si vždy pomáhají,“ řekl Rex malým opičkám a mrkl na ně.

A tak tady byli kamarádi vždy pro sebe. Rex věděl, že když se něco stane, opičky jsou tu pro něj, tak jako on pro ně. Ne každý krokodýl je přátelský jako on a právě to dělalo Rexe výjimečným. Sice žil v bažinách na okraji džungle, ale často se chodil na své kámošky opičky dívat do středu džungle, kde spolu zažívali různá dobrodružství.