Někde za rohem jenom kousíček – hledá jarní kytičky malý králíček.
Po vydatné zimě přišlo konečně jaro. Králíček Bing běhal v holinách ve zbytcích tajícího sněhu a skákal radostně do louží. Flop ho se zájmem sledoval a užíval si teplých slunečních paprsků.
„Jé, Flope, podívej se! To je krásná kytička,“ volal Bing a ukazoval do trávy na trs malých bílých kytiček.
„To jsou sněženky,“ řekl Flop.
„Sněženky? Ony se jmenují po sněhu, protože v něm rostou?“ ptal se zvědavě Bing.
„Ne, Bingu. Ony nerostou ve sněhu, ale když sníh sleze. Patří mezi první jarní kytičky, které na jaře vykouknou ze země.“
„Jů, hele, támhle je další sněženka. A je mnohem větší,“ běžel Bing dál do zahrady.
„To není sněženka. To je bledule. Vidíš? Má větší kvítek a vypadá spíš jako bledý zvoneček.“
Bing si se zájmem kytičku prohlížel.
„Budeme hledat další kytičky,“ rozhodl se Bing a vyběhl ze zahrady cestou na louku.
„Dobře, Bingu, ale zpomal, abych ti stačil,“ volal za ním Flop.
Cestou na louku Bing uviděl Sulu, jak sedí na zemi a pláče vedle sněhové hromádky.
„Ahoj Sulo. Co se ti stalo?“ ptal se Bing.
Sula ukázala na hromádku sněhu. Až teď si Bing všiml, že z ní trčí mrkev a o kus dál leží na zemi v trávě hrnec.
„To byl tvůj sněhulák?“ ptal se Bing.
Sula jen přikývla a dál plakala. Bingovi bylo Suly líto. Tolik se jí sněhulák povedl a ona si s ním každý den tak ráda hrála. A teď je sněhulák pryč.
„Flope, nešel by Sulin sněhulák opravit?“
„Ale, Bingu, vždyť už tu není žádný sníh, ze kterého bys ho opravil. Sníh se v teple mění ve vodu. Na jaře taje a v zimě zase napadne,“ vysvětloval Flop.
„To je mi moc líto, Sulo. Nejde to spravit.“
Najednou dostal Bing nápad, jak Sulu rozveselit.
„Víš, jaro nám sice bourá sněhuláky, ale na oplátku vytahuje ze země ty nejkrásnější kytičky, jaké jsem kdy viděl. Jsou bílé jako sníh!“ vyprávěl nadšeně Bing.
Sula už neplakala a zvědavě Binga poslouchala.
„Pojď, ukážu ti, kde rostou.“
Bing a Sula došli na louku. Bing hned Sule ukazoval sněženky i bledule. Sula měla kytičky moc ráda a tyto se jí moc líbily.
„Jsou krásné, Bingu. Připomínají mi sníh, který mám také ráda. Vůbec mi nevadí, že mi sněhulák roztál. Určitě mi místo něj vyrostou také tak krásné kytičky.“
Za několik dní nebylo po sněhu ani památky. Bing se zrovna houpal na houpačce, když k němu přiběhla Sula.
„Bingu! To musíš vidět! Místo sněhuláka mi vyrostlo celé pole barevných kytiček!“
Bing hned nechal houpání a běžel za Sulou. A opravdu. Na místě, kde ještě před několika dny stál sněhulák, se to hemžilo barevnými květinami. Byly nádherné, žluté, fialové, bílé i červené.
„Jé, sněženky jsou i barevné, Flope?“ divil se Bing.
„To jsou krokusy,“ povídal Flop a usmíval se.
„Jaro je krásné,“ vzdychla Sula a s láskou v očích se dívala na barevné květiny.
Bing se vrátil na hřiště, kde na něj čekal Pando.
„Jdeš nějak pozdě, Bingu.“
„Zdržel jsem se, Pando, promiň.“
„To je v pořádku,“ řekl Pando. „Pověz mi, co tě tak zdrželo?“
„Jednou po obědě jsem si hrál v loužích. A našel jsem jarní kytičky, sněženky a bledule. Ale pak jsem potkal Sulu. Byla moc smutná, protože jí roztál sněhulák. A tak jsem jí ukázal kytičky, aby se zase měla z čeho radovat. A dnes mi přišla ukázat, že jí místo sněhuláka vyrostly také kytičky, barevné krokusy.“
„Jaro je krásné. Mám moc rád všechny ty pestré barvy,“ povídal Pando a oba kamarádi se šli houpat na houpačky.
