Kouzelný koláč plný lásky

Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o holčičce, která milovala vaření a pečení. Jmenovala se Barborka. Zvědavá Barborka však byla smutná, protože dostala ve škole špatnou známku. Její maminka se jí snažila zlepšit náladu vařením večeře. Ale holčička byla stále smutná. Když vtom Barborce vypadl papírek z knihy receptů.

A na tom papírku byl právě recept na kouzelný koláč. Maminka slíbila dcerce, že když se půjde učit a dodělá si úkoly, mohou si spolu koláč, který vymyslela babička, upéct. A dnes se dozvíme, jak ten příběh pokračoval.

Když maminka dovařila večeři a Barborka si dokončila své domácí úkoly, maminka ji zavolala, aby se spolu navečeřely a hezky uklidily kuchyni. „Tak a teď můžeme jít péct!“ řekla maminka, když domyla nádobí. S dcerkou si pak vytáhly zástěry, přichystaly všechny suroviny, které jsou potřeba na babiččin kouzelný koláč, a pustily se do pečení. Barborce to šlo od ruky! Dokonce se i usmála a nebyla tak smutná! Míchala, mixovala a formovala těsto. Potom spolu koláč nechaly vykynout.

Maminka si zatím dcerku posadila na židli a vyprávěla jí příběh o kouzelném koláči: „Když jsem byla maličká, jezdila jsem ke své babičce na prázdniny na Moravu. Tys ji bohužel už nepotkala. Byla to velmi hodná a milá babička s tím nejčistším srdcem, které bylo plné lásky. Když jsem byla smutná, vždy mi tento koláč babička upekla. A víš, proč byl kouzelný? Protože ho vždycky babička s láskou upekla a já ji vždycky s obdivem sledovala. Když jsem trošku vyrostla, s radostí jsem jí pomohla. Byly to krásné chvilky s babičkou, na které dosud ráda vzpomínám. A vždy mi nejen zlepšily náladu, ale i vyčarovaly úsměv na tváři. Právě ona mě naučila, že všechno se musí dělat s láskou a ke každému je potřeba být milý. A vždy když jsme si daly spolu koláček, přestala jsem být smutná,“ odpověděla maminka. Malá slzička jí stékala po líci, jak si maminka vzpomněla na svou babičku.

Barborka se usmála na maminku a slzičku jí setřela: „A teď ho spolu ochutnáme my! Kvůli tvé babičce! A nebudeme smutné!“ řekla Barborka.

A tak se do toho pustily. A pečení opravdu zlepšilo Barborce náladu. Když koláč vykynul, vytvarovaly těsto a vložily koláč do trouby. Když se dopekl, maminka nachystala na stůl mlíčko a nakrájela koláč.

„Všude máš mák!“ smála se Barborka. Když se Barborka usmála, tak i ta měla všude mák. Maminka a Barborka se na sebe smály. Vypadaly jako strašidla. Zuby měly celé od máku. Babičce se to podařilo – svým kouzelným koláčem vyčarovala své vnučce i pravnučce úsměv na tváři. A Barborka věděla, že vždy, když bude smutná, upeče si právě tento koláč.