Kouzelná růže

Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o krásné dívce Hance, která žila se svou babičkou v chaloupce. Hanka s babičkou byla známá po celém širém okolí svým pekařským uměním. Jelikož její babička už neměla tolik sil, tak Hanka chodila každý den na vesnický trh, kde prodávala jejich koláčky či chleba. Jednoho dne tam Hanka narazila na mládence, který si přišel koupit koláč.

Když mu ho prodala, nedal jí jen mince, ale i růži. Ta byla ale krásná. Hanka nedokázala na mládence přestat myslet. Když se vracela zpět domů, vesnicí znělo oznámení, že příští den se na zámku koná velký bál, kde si mladý princ Filip najde svou nevěstu. Hanka však neměla peněz nazbyt na krásné nové šaty, i když snila o tom, že by na bál šla. Když přišla domů z trhu, smutně šla rovnou do peřin. Její babička, však řekla něco kouzelného, při pohledu na krásnou růži: „… kdyby tak měla kouzelnou moc a vyčarovala ti ty nejkrásnější šaty!“ A jak to dopadlo? Dostala se krásná Hanka na bál? Našla Hanka pravou lásku, po které tak toužila?

Druhý den Hanku vzbudila sladká vůně napečených buchet. Jelikož byla dnes neděle, na trh nešla. Vstala, oblékla si zástěru, umyla se a vydala se za babičkou do kuchyně. Byla smutná. Dnes je bál a ona nemá šaty.

Když Hanka vešla do kuchyně, nevěřila vlastním očím. Na stole neležela rudá růže od tajemného mládence, ale nádherné třpytivé modré šaty a střevíčky.

„Tttto… je odkud?“ zeptala se překvapeně Hanka se slzami v očích. Byla dojatá. Nerozuměla, co se děje a jaké čáry její babička použila, aby proměnila růži na krásné šaty.

„To ne já, to ta tvoje červená růže! Ta se proměnila v krásné šaty! S trochou mého stařeckého štěstí. Můžeš jít na bál, Hanko!“ řekla s radostí babička a objala svou vnučku. Šaty byly nádherné.

Celý den Hanka strávila pečením a úklidem chaloupky. Bál každou chvíli začne. Hanka se umyla, oblékla a obula si střevíčky.

„Jsi krásná, Hanko!! Hlavně buď sama sebou. Buď hodná a milá jako vždy a nezapomeň se usmívat!“ řekla jí babička a do vlasů jí vložila natrhané kvítky. Hanka objala babičku, poděkovala jí, a když slunce pomalu zapadalo, vydala se na zámek.

Vyparáděné slečny z celého kraje zaplnily cesty kočáry. Jen Hanka šla pěšky. A nevadilo jí to. Po cestě ji doprovázeli veselí kamarádi vrabci, kteří jí štěbetali krásné písničky. Když uviděla před sebou brány zámku, znervózněla. Co když s ní princ nebude chtít tancovat? Co když ji budou lidé soudit? Vždyť je jen obyčejná pekařka…

Hanka nabrala odvahu a prošla velkou branou rovnou do sálu. Velký sál zdobily barevné kvítky a zlaté či diamantové lustry. Hala se pomalu zaplňovala a následoval princův tanec. Hudba začala hrát a princ si musel zatančit s každou svobodnou slečnou, která přišla. Na závěr bálu si princ Filip musí vybrat jednu, se kterou si zatančí poslední tanec, a ta se stane jeho ženou. Princ Filip tancoval a tancoval, dokud nedošel ke krásné Hance, která sama stála v koutě. Byla nádherná a nejedna mladá slečna na ni zírala s údivem.

„Smím prosit?“ oslovil ji princ. Hanka nervózně přikývla. Ten princ jí byl odněkud povědomý, kde ho jen viděla?

„Máš krásné šaty!“ pochválil ji princ, když začali tancovat.

„Ty jsou kouzelné, já totiž nejsem princezna ani bohatá vznešená paní,“ odpověděla mu Hanka zahanbeně.

„To nevadí, peníze přece nedělají člověka. Hlavní je, jaké máš srdce!“ řekl mile princ Filip a usmál se na Hanku. Celou dobu si povídali. Noc se pomalu, ale jistě blížila ke konci, a když zrovna netančila Hanka s princem, obdivovala krásné nádvoří na zámku. Tolik krásných růží. Procházela se za měsíčního svitu.

Blížil se konec bálu a mladý princ si měl vybrat dívku, se kterou bude tančit a která bude jeho nevěstou. „Budu svůj poslední tanec tančit s dívkou v modrých kouzelných šatech!“ usmál se princ, a když Hanku nikde neviděl, opět to zopakoval.

„Princ tě volá, pojď!“ zakřičel na Hanku malý vrabeček, který jí spolu s měsíčkem dělal společnost na královském nádvoří. Hanka rychle, jak jen mohla v krásných střevíčkách, utíkala do sálu, kde se konal bál. Popošla k princi, který jí podával ruku. Všechny ostatní dívky na Hanku závistivě zíraly.

„Je to jen obyčejná pekařka, nic nemá!“ rozzlobeně křičely.

Princ Filip se však nedal, měl dobré srdce. Chytil Hanku do náruče a odvětil: „Já vím, potkal jsem ji na trhu, kde jsem jí dal krásnou růži. Věděl jsem, že ona bude ta pravá!“ řekl a začal s Hankou tancovat.

Tak odtud ho Hanka zná! To on…, on je ten tajemný mládenec, na kterého nemůže přestat myslet. Hanka a princ Filip tancovali a tancovali, i když už bál dávno skončil. A tancovali spolu až do konce života, protože princ Filip a Hanka měli velkou svatbu. Spolu s babičkou a princovým otcem žili spolu šťastně jako v pohádce. Je důležité věřit, nikdy nevíme, kdy narazíme na kouzla života.