Daleko za lesem úplně na samotě stojí dřevěná malovaná chaloupka. V oknech má krásné barevné záclonky, červenou střechu a na parapetech plno pestrobarevných květin. V té chaloupce žije babička Agáta. Kouzelná stařenka s laskavým úsměvem. Nejraději nosí šátek na hlavě, kulaté brýle na očích a nabíranou květovanou sukni. Žije sama ve své chaloupce, daleko od lidí. Přesto ví o všem, co se kolem děje, a vždycky někomu pomůže. Jak to?
Není to totiž obyčejná babička. Agáta je kouzelná babička. Dokáže slyšet na míle daleko. Slyší všechno! Když se někdo směje, když se někdo trápí, když se někdo zlobí, … Babička Agáta jen nastraží svůj sluch a zaposlouchá se.
Jednou takhle seděla na své lavičce pod okny, pozorovala přírodu kolem sebe a pila si svůj oblíbený lipový čaj. Tu najednou něco zaslechla. „Kde jen můžeš být? Kde ses zatoulal?“ ozývalo se z nedaleké vesnice. Babička Agáta poznala, že je to tenký dívčí hlas a že je smutný. Nemarnila čas a zavolala si na pomoc své pomocníky ptáčky.
„Ptáčkové moji milí, pomozte mi v tuto chvíli. Ve vesnici holčička je smutná, naše pomoc je teď pro ni nutná. Zaleťte k ní a zjistěte, kdo se jí ztratil,“ poprosila ptáčky babička Agáta. Ti se hned rozletěli směrem k vesnici. Po chvíli našli holčičku sedět pod stromem, jak si utírá slzy. Létali kolem ní a poslouchali, co si povídá a nad čím tak naříká. Zjistili, že se jí ztratil kocourek. Někam se jí zaběhl a ona neví, kde je a jestli se mu něco nestalo.
Ptáčkové hned přiletěli k babičce a vše jí pověděli. Babička Agáta už to taky slyšela, dřív než jí to ptáčci pověděli. Ale co teď? Je třeba najít zaběhnutého kocourka a dovést ho k holčičce. Babička Agáta usilovně přemýšlela. Věděla, že si musí pospíšit. Každá minuta je drahá. Kdo ví, co se kocourkovi stalo. Nejdříve napínala uši, jestli neuslyší někde nějaké mňoukání. Nikde ale nic. Ani hlásek. A tak ještě jednou poprosila ptáčky o pomoc: „Prosím, ptáčkové moji milí, pomozte mi i v tuto chvíli. Do všech stran se rozleťte a kocourka najděte.“ Ptáčkové nelenili. Okamžitě se rozlétli a hledali po celém lese i po celé vesnici ztraceného kocourka.
Po chvíli jeden vrabčák uviděl špinavé klubíčko chlupů spát v křoví, blízko babiččina domečku. Ptáček rychle zavolal ostatní a pak spolu letěli za babičkou Agátou. Dovedli ji ke špinavému klubíčku. A opravdu. Byl to ztracený kocourek. Zblácený, hladový a unavený spal ve stínu křoví. Zatoulal se. Došel až na kraj lesa skoro k babiččině chaloupce a celý zesláblý tam usnul. Babička Agáta ho jemně vzala do náruče. Dala mu jídlo, umyla ho a pak ho poslala za jeho holčičkou. Samozřejmě že ptáčci mu ukazovali cestu, jinak by zase zabloudil. Když holčička viděla, jak se k ní blíží její milovaný kocourek a ptáčkové ho vedou, hned jí bylo jasné, že to zařídila babička Agáta, která ji slyšela. Byla štěstím bez sebe. Vzala si kocourka do náruče a ptáčkům moc děkovala. Babičce Agátě měli také vyřídit poděkování.
Daleko za lesem stojí dodnes úplně na samotě dřevěná malovaná chaloupka. Žije v ní babička Agáta, která slyší úplně všechno. Pomáhá dospělým, dětem i zvířátkům. A její pomocníčci ptáčci si poletují všude kolem nás. Kdo ví, jestli jeden z nich nesedí zrovna na stromě před tvým oknem.
