Byla jednou jedna chudá žena, která bydlela v malé chaloupce. Jako každý den se vypravila do lesa na dříví, aby mohla ve světničce zapálit malý plamínek. Když se s otýpkou na zádech vracela domů, uviděla u plotu ležet nemocné koťátko, které žalostně naříkalo. Chudé ženě bylo koťátka líto, tak se rozhodla, že ho vezme k sobě domů.
Dala si ho do zástěry a pokračovala v cestě. Cestou jí přiběhly naproti její dvě zvědavé dcery, které si nemohly nepovšimnout, že matka drží něco v zástěře. Koťátko se jim velmi líbilo a hned si ho chtěly vzít a hrát si s ním. Soucitná žena se zalekla, koťátko jim nedala. Bála se, že by mu mohly nevinnou hrou ublížit. Vysvětlila jim tedy, že je koťátko nemocné a vysílené. Položila jej na staré měkké hadry a dala mu napít mléka. Když se za nějaký čas posílilo a uzdravilo, zmizelo a víc se neukázalo.
Po nějaké době šla chudá žena znovu do lesa. A když při zpáteční cestě došla s otýpkou na zádech k místu, kde posledně leželo nemocné koťátko, z ničeho nic před ní stanula vznešená paní. Přivinula chudou ženu k sobě a vhodila jí do zástěry pět jehlic. Žena byla velmi překvapená a nevěděla, co si má o tom myslet. Přesto jehlice vzala a večer je položila na stůl. Druhý den ráno vstala a nestačila se divit. Na stole našla pár zrovna dopletených punčoch. Jehlice tedy nechala další večer ležet na stole. Druhý den tam zase ležel nový pár punčoch.
A tak pochopila, že kouzelné jehlice jsou odměnou za její soucit s nemocným koťátkem. A jehlice noc co noc pletly dál. Žena mohla punčochy prodávat a nouze už navždycky z její chalupy zmizela.
