Konečně prázdniny

Když se už blíží konec školního roku, sluníčko vesele hřeje na obloze a všechny známky jsou již zaokrouhlené, znamená to jen jediné. Blíží se velké letní prázdniny! Tak jako každé dítě, tak i malý Jirka se těšil na prázdniny, které už byly za rohem.

O prázdninách má toho naplánovaného hodně… Bude si hrát, pojede s rodiči k moři a spoustu dalšího. Ovšem nejvíc se malý Jirka těšil k babičce na prázdniny na venkov. Tam totiž běhá po louce, hraje si se zvířátky a pomáhá babičce tak, jak umí. A to Jirku moc baví.

Jak dny ubíhaly, konec školního roku se blížil. Děti už měly známky uzavřené, a tak si jen ve škole povídaly, hrály různé hry či se honily na dvoře. Když přišel den vysvědčení, Jirka se těšil. Znamenalo to totiž, že za chvilku jede k babičce na venkov. Rodiče měli radost, když vysmátý Jirka ze školy přinesl vysvědčení se samými jedničkami. Byl poctivý a vždy se všechno vzorně naučil, tak jak říkala paní učitelka. Občas schytal nějakou tu poznámku za zapomenutý úkol, ale kdo přece ne?

„No tedy, Jirko! Jsme na tebe velmi pyšní!“ pochválila Jirku maminka, podala mu sladkou odměnu a pak ho poslala se balit. Jirka věděl, že se jede k babičce na venkov.

„Juchúú! Juchúú!“ vykřikoval Jirka a hopkal do dětského pokojíčku sbalit si nějaké hračky. S oblečením a jinými věcmi mu samozřejmě pomohla maminka. Druhý den ráno rodiče zavezli Jirku k babičce na venkov, protože oni museli pracovat a Jirka se na léto u babičky těšil. Cesta autem proběhla cobydup.

„A jsme tady!“ řekl tatínek a vypnul auto. Chlapeček chytil batoh, rozloučil se s rodiči a rozběhl se k babičce na dvůr. Ta ho už vřele vítala spolu s Larou, jejím věrným pejskem. Babička objala vnoučka a hned ho pohostila jeho oblíbenými pečenými buchtičkami. Jirka se vybalil, najedl a šel babičce pomoci nakrmit slepičky, podojit kravičku Milušku a pak nakrmit tři neposedná selata. Všechno šlo jako po másle. Jirka měl zvířátka velmi rád a jednou by chtěl mít také farmu jako jeho babička. Když to babička nezvládala, vždy jí Jirka či táta přišli pomoci. Jak dny ubíhaly, Jirka babičku poslouchal a poslušně se staral o všechna zvířátka. Nakrmil je, podojil či umyl. Byla neděle večer a Jirka měl všechny povinnosti skoro hotové, až na jednu. Jirka cupital do stodoly spolu s Larou a šli udělat poslední úkol, co mu babička dala, než se začne stmívat – podojit kravičku Milušku. Chlapeček se snažil, jak mohl, ale podojit kravičku mu nešlo.

„Co se to děje, Laro, poraď mi? Proč nejde kravičku podojit?“ zeptal se pejska, který jen nechápavě zaštěkal. Když vtom se Miluška svalila a začala vydávat zvláštní zvuky. Chlapeček se ani nenadál a před ním najednou byla maličká kravička.

„Babi! Babi! Miluška má miminko!“ křičel Jirka a utíkal za babičkou do domu. Babička se rychle rozběhla a utíkali spolu zpět do stodoly. „Jé, Jirko! To je mládě kravičky, to je maličké telátko!“ řekla babička a sledovali spolu malou nemotornou kravičku. „Jaké mu dáš jméno?“ zeptala se babička zvědavě chlapečka. Jirka nevěřil vlastním uším. On? Bude mít kravičku? Může jí dát jméno? „Bude to Oreo! Jako ta sladkost! Protože má také takové barvy, hihi!“ zasmál se Jirka. „No to je ale krásné jméno, Jirko! Bude to tvoje nejlepší kámoška!“ řekla babička a spolu s Jirkou se o malé telátko postarali a vrátili ho zpět mamince Milušce.

A tak si chlapeček na prázdninách našel novou kamarádku, malou kravičku Oreo, se kterou zažil spoustu nových dobrodružství. Oreo, Jirka i Lara spolu skákali, naháněli se po louce, hráli různé hry. Chlapeček věděl, že o zvířátka je třeba pečovat a že vždy musí pomoci babičce, jak umí, a to ho na prázdninách bavilo nejvíc.