Komár a býk

Jeden malý komár si poletoval krajinou. Nejradši létal nad hladinami rybníků, ve kterých se mohl koukat na svůj odraz. On byl tenhle komár velmi namyšlený. Když letěl kolem mouchy, která si lebedila ve stínu, načechral si sosák a těch pár chlupů na hlavě. 

„Musí mi to slušet, ta moucha se určitě dívá, jaký jsem fešák,“ povídal si komár. 

Ale mouše byl nějaký komár ukradený, dál si hověla ve stínu na nahnilém jablku a těšila se, jak se nají. To ale komár nevěděl a dál se předváděl. 

Tím poletováním se ale hodně unavil, ono vypadat stále krásně, když poletujete ve větru, je docela namáhavé. A proto se ten komár rozhodl, že si odpočine.

„Kde bych si mohl na chvilku sednout?“ přemýšlel komár a rozhlížel se kolem, když tu uviděl na pastvě stát býka.

„Ten má pěkné velké rohy, tam se bude dobře sedět,“ řekl si komár a hned usedl na roh býkovi. „Taková pocta pro to velké zvíře pode mnou, že na něm sedím právě já.“

Když si komár odpočinul, zvednul se a řekl si, že by se mohl s tím zvířetem také rozloučit. 

„Tak už jsem si odpočinul, býčku, zase poletím,“ zahlaholil komár a zakroužil býkovi před očima.

„Si leť,“ zahuhlal býk. „Je mi to úplně jedno. Nevěděl jsem ani, že tady jsi, tak proč by mě mělo zajímat, že zase odletíš?“

Komár se zamračil. Tak on si ho ten tupý přežvýkavec nevšiml? Komár si odfrknul a odletěl pryč. Cestou si náhle uvědomil, že možná není až tak veledůležitý, jak si myslí.