Byl už konec podzimu a každou chvíli měla začít zima. Zvířátka v lesích si doplňovala poslední zásoby jídla, jiná si zvelebovala své pelíšky, aby měla vše připravené na zimní spánek. V lese žil i malý koloušek Kulíšek. Narodil se před několika měsíci, a tak zimu ještě nezažil. Ale podzim se mu moc líbil. Pořád poskakoval ve spadaném listí a pohazoval si s šiškami. Listí bylo tak měkoučké a tak krásně barevné!
Když si Kulíšek pobíhal po lese a rozhazoval svými kopýtky listí, stalo se, že rozbořil pelíšek od ježka. Dlouho si ho ježek připravoval, aby tam přečkal zimu. Jenže Kulíšek ho při své hře neviděl a nechtěně ho rozkopl. Teď ježek seděl v listí a naříkal: „Co budu dělat? Zima už je za dveřmi a já si nestihnu postavit nový pelíšek.“
Když Kulíšek viděl smutného ježka, hned se ho ptal, co se stalo. Ani nevěděl, že mu zničil místo na přezimování. Ježek všechno Kulíškovi vysvětlil a malý koloušek se vylekal. „Co jsem to provedl? Pro samou hru a dovádění jsem si ani nevšiml, že jsem něco zničil. To ale napravím. Neboj, ježku, to zvládnu,“ rozhodl se Kulíšek a dal se do práce.
Čumáčkem a kopýtky vyhrabal menší díru, přidal listí, větvičky a mech. Vše upravil tak, aby to bylo pro ježečka pohodlné a aby mu tam bylo teplo. Po nějaké době bylo hotovo. Ježek moc Kulíškovi poděkoval a uvelebil se v novém pelíšku. Kulíšek byl moc rád, že napravil svoji chybu a ježka zachránil před zimou.
Když večer ležel Kulíšek ve svém pelíšku, z ničeho nic začalo něco malého bílého padat z nebe. Koloušek vystrčil čumáček a to bílé ho zastudilo. Rychle se schoval zpátky a volal na maminku: „Mami, co to je? A proč to tak studí?“ „To je sníh, můj milý synku. Podzim už skončil a tak začíná zima,“ odpověděla mu maminka.
„Já ale nechci, aby začala zima. Mně se podzim líbí. Mám rád barevné listí a vůni hříbků,“ odvětil Kulíšek. Maminka se na svého malého kolouška usmála a řekla: „To už tak bývá, Kulíšku. Po podzimu přichází zima a po zimě zase jaro. Příroda sama ví, jak to má vše být. Ale nemusíš být smutný. Když něco končí, znamená to, že zas něco nového začíná. A to je na tom to pěkné. A teď už hezky spinkej, ať máš na tu zimu dost síly. Dobrou noc!“ Kulíšek se přitulil k mamince a sladce usnul. Už neměl ze zimy strach. Těšil se, co nového mu přinese.
Moc pěkná pohádka?!!!