Kolotoč plný kouzelných slovíček

Léto už sice skončilo a barevný podzim se pomalu vítal s ulicemi, ale sluníčku se podařilo ještě schovat pár svých teplých letních paprsků. A tak nás příjemně svými posledními paprsky lechtalo na tvářích a zahřívalo. Byl pěkný podzimní den a malá Ema se vydala se svými rodiči na vesnický jarmark, který se konal v jejich vesnici. Velmi se na něj těšila a celý týden o ničem jiném nemluvila. A konečně přišel ten den, dnes je sobota! Hurá na jarmark!

Rodinka se vydala na jarmark, kde se už vzduchem nesla dobrá nálada a radost. Všude kolem jsme mohli narazit na malé stánky ozdobené balónky, ve kterých se schovávaly všelijaké sladké či slané dobrůtky.

Emka se hned vydala k cukrové vatě. „Ta je! Ale chutná jako bonbón!“ řekla, jak ji papala. Rodiče se jen zasmáli. Jak se tak dále procházeli jarmarkem, všude hrála veselá hudba, lidé se procházeli a smáli a jejich hrající si děti se těšily na to nejlepší… Kolotoče!

„Mami, mami, chci jít na kolotoč!“ křičela Emka, která si vesele vedle rodičů poskakovala. Venku se už stmívalo a kolotoč krásně růžově svítil. Emka dojedla cukrovou vatu a ukázala na růžově svítící kolotoč přímo před nimi. Jé, ten je obrovský! Kolotoč se točil dokola a děti seděly v „kouzelných“ svítících labutích.

„Hmm,“ zamyslela se maminka, „ale Emko, tak ošklivě se to přece neříká. Jaké chci? Tam musí být přece kouzelné slovíčko!“ usmála se maminka na svou dcerku.

„Cože? Co je to kouzelné slovíčko?“ zeptala se zvědavě malá holčička. Achjo, malá Emka zase zapomněla! Maminka si dřepla k dcerce a moudře řekla: „Kouzelná slovíčka jsou přece ta, která tě stále s tátou učíme. Tato kouzelná slovíčka mají v sobě kouzlo laskavosti. Proto je vždy musíš použít, musíš hezky pozdravit, dobré ráno, den či večer, pak musíš i hezky poděkovat, když něco dostaneš, a když něco chceš, musíš hezky po…?“ podívala na dcerku tázavě maminka a zvedla jedno obočí.

„Poprosit! Musím pěkně poprosit! To je to kouzelné slovíčko!“ zvolala vesele Ema. Ona to uhádla! To je to kouzelné slovíčko! Musí si to už zapamatovat, je velká školkařka! Emka se tedy usmála, šla hrdě před kolotoč a slušně řekla: „Prosím, mami, můžu jít na kolotoč!?“ A usmála se.

„Ano, můžeš! A víš o tom, že vždy když použiješ kouzelné slovíčko a slušně se na něco zeptáš, tak na nebi přibude radostí jedna hvězda?“ řekla maminka a ukázala na nebe plné hvězd, protože se už setmělo.

„Takže čím budu slušnější, tím bude plnější nebíčko?“ zeptala se Emka. Maminka přikývla, usmála se a s tatínkem šli koupit lístek na labutí kolotoč.

Milé děti, kouzelná slovíčka jsou velmi důležitá a musíme je používat nejen proto, aby na nebi přibývaly třpytící se hvězdičky, ale také proto, že nás to učí maminka, dědeček a paní učitelka a že se to patří a je to tak správné. Musíme vždy pěkně poděkovat, poprosit i pozdravit.

Emka samozřejmě pěkně použila kouzelné slovíčko i tehdy, když jí pán podal lístek na kolotoč a popřál jim pěknou jízdu. A víte, jaké kouzelné slovíčko řekla Emka pánovi, který jí podal lístek? Doufáme, že nám to, děti, napíšete a doma budete používat kouzelná slovíčka!