Pod lesem na stráni malá je dědinka, tam sešla se po roce kočičí rodinka. Máma Micka uklízí, peče a vaří, ať se dnes všem dobře daří. Neví, kde jí hlava stojí, dnes svým 3 dětem svatbu strojí.
Nejstarší kocourek – Emil první svou nevěstu rodině představil. Svou Máňu. Je to krasavice, hned ze sousední malebné vesnice. V rodině učitele se narodila a dobré vychování tam zdědila. Co jsem se Emil pod jejich okny namňoukal, než mu ji pan učitel za nevěstu dal. A také si vzpomněl Emil jak nějaký dareba, na něj konev vody vylil.
Poté kočička Večerka povstala a na svého milého svou krásnou packou ukázala. Je to borec ten můj kocourek Lorenc. U řezníka Flaxy domov má a ten se o mě jistě dobře postará. On maturitu z toho má, jak se správně na peci lehává. Nebude bída, nebude hlad, budeme si spolu života užívat. A mamka Micka ta u nás jistě domov má, až přijde jednou na svoje stará čtyři kolena.
A teď ty – moje dceruško poslední. Postav se a pověz mi, kdo je ten, co má tě rád, s kým budeš myšky chytávat?
Mamko Micko – mamko má, můj ženich ten je z daleka. On už snad celý svět poznal, když všude myšky chytával. Neboj se, on má mě rád! On umí myšku vyšťourat. Šťastná budu jenom s ním, po nikom jiném netoužím.Však vzhlédni na stůl mamko má, už oběda chvíle nastává. Pokrm v miskách na stole, je jistě z naší kuchyně. Myšky které jsme spolu ulovili a z jejich hřbetů tuhle báječnou svíčkovou jen pro vás k obědu připravili. Teď počkáme, až poledne na věži zazvoní a pak se pustíme hned domů k obědu.
Když máma menu ochutná, hned Poledničce také požehná. Šťastná buď tady, dcerko má, kde polední zvon k obědu svolává. Do rána pak všichni tancovali, kočičí víno pili a dobrou vůli spolu měli.
