Klárka a pejsek

Byl krásný slunečný den a rodiče si pro malou Kláru vybrali nevídané překvapení. Dnes měla totiž desáté narozeniny. Holčička vždy snila o tom, že jednoho dne bude mít pejska, malé štěně. A její rodiče se rozhodli ji překvapit a tento sen jí splnit.

„Vstáváme!“ zvolala maminka, když zavolala malou Kláru k snídani. Na stole ji čekala kaše s ovocem. „Hmm, že by zapomněli na mé narozeniny, kde je dort, dárky?“ pomyslela si smutná holčička. Na stole totiž nic kromě běžné snídaně nebylo. Po snídani se Klára s rodiči vydali do obchodu. Alespoň to jí řekli. Klára jen smutně hleděla z okna auta a sledovala míhající se obchody za oknem. Co když opravdu na její narozeniny zapomněli? Počkat, vždyť tohle není cesta do obchodu, kam vždycky chodíváme. Rodiče najednou zabočili k městskému útulku. „Já budu mít štěně!“ zvolala vesela holčička, když vyběhla z auta. Nevěřila vlastním očím. Ona bude mít skutečně svého vlastního pejska, o kterého se bude starat. Rodiče s radostí hleděli na svou šťastnou dcerku. Jak tak procházeli útulkem, hleděli na všechny malé tvářičky pejsků, kteří hledali svůj domov. Všichni natěšeně čekali, štěkali a vrtěli ocásky s nadějí, že si je malá Klára vybere. Děvčátku najednou do oka padl pejsek jménem Peny. Tento bílý pejsek byl však jiní než ti ostatní, a to právě proto, že mu chyběla jedna nožička. Něco však na jeho modrých očích Klárku fascinovalo. Bylo to, jako kdyby si ji ten pejsek vybral. Peny začala vrtět ocáskem, a i když měla jen tři nožičky začala předvádět Klárce všechny triky, které jen zná.

„Pojď, zlato, pojď se podívat na malá štěňátka. Vždyť přece o štěňátku jsi snila,“ řekla jí maminka a táhla ji k malým rozkošným štěňátkům. Tam si Klárka všimla krásných, hravých štěňat, která spolu skotačila. Každé bylo jiné. Jedno bylo rezavé, druhé zase černé a velké, jiné zase maličké a bílé. Klárka hleděla na malá štěňátka, byla krásná, ale věděla, že její srdce si přece jen získal jiný pejsek. „Já vím, že jsem chtěla štěně, ale myslím si, že já jsem si už pejska vybrala,“ řekla Klárka rodičům a paní v útulku. Rodiče nevěřícně hleděli na malou dcerku. Vždyť vždy přece snila o tom, jak bude vychovávat malé štěně. Ale Klárka byla neoblomná a rozběhla se ke kleci, kde byla fenka jménem Peny. Ta, když ji spatřila, rychle vyskočila a ocáskem vrtěla jedna radost. „Tohoto pejska chci!“ řekla s úsměvem Klárka. Rodičům se její nápad nejdříve nelíbil, věděli, že to bude hodně starostí, ale protože měla jejich Klárka dnes narozeniny, nakonec souhlasili a Peny s nimi šla domů.

Od prvního dne doma měly Klárka a Peny mezi sebou silné pouto. Klárka jí vystlala nový pelíšek, nakoupila hračky, granule, a dokonce ji naučila i nové triky. Pejsek ji následoval na každém jejím kroku, a dokonce i když měl jen tři nožičky a byl jiný než ostatní pejsci, věděl, že Klárka je tu vždy pro něj tak jako on pro ni. Majitel si přece nevybírá pejska, ale pejsek majitele, vždyť tady bylo něco, co je spojilo.