Když se nechce smrkat

A nastala zima. V kalendáři se objevil měsíc prosinec a venku začalo přimrzávat. Sem tam už spadla první vločka a sem tam se na střeše objevily první rampouchy. A někdy někde se objevil i soplíkový rampouch někomu u nosu. Například Hynkovi.

Hynek byl hodný chlapec. Jeho kudrnaté zrzavé vlasy se mu kroutily do všech stran a jeho úsměv mu zdobily krásně bílé a rovné zuby. Na obličeji mu hrály roztomilé pihy. Byl milý a usměvavý. Jen měl pořád nudli u nosu.

A tak často slyšel jak na něj maminka volá: „Hynečku, vysmrkej se!“ Maminka mu to říkala několikrát za den. Ale pro Hynka bylo pohodlnější si utřít sopel do rukávu, než se vysmrkat. Bylo to rychlejší, nemusel nikam chodit pro kapesník a nemusel do něj troubit jako slon. Tak si nos jen přejel koncem rukávu a bylo to.

Jednou, když už měl rukávy celkem mokré, tak se přece jen rozhodl pořádně se vysmrkat. Vzal si kapesník a když už si ho dával k nosu, tak zaslechl: „No konečně! Zatrub pořádně, foukni do mě, věřím že to umíš.“ Hynek se zahleděl do kapesníku a povídá: „Cože? To ty? Ty mluvíš? Ty žiješ?“ „Ano,“ odpověděl kapesník. „Ano žiju a ano mluvím. Slyší mě ale jen děti, co mají rýmu a co mě potřebují. Jiní ne. Hynku zkus co nejvíc fouknout a uvidíš, jakou melodií vytvoříme. Bude to zábava.“

Hynek nejdříve nechtěl, ale pak byl zvědavý. Že by kapesník opravdu uměl zatroubit melodii, když on se vysmrká? A tak se nadechnul a zkusil to. Hynek fouknul ze všech sil do kapesníku a najednou slyšel: „Tú, tutu, Tú!“ Kapesník opravdu troubil melodii. To byla legrace. Hynek byl nadšený.

Od té doby už se neutíral do rukávu. Měl je oba krásné čisté. Lepší bylo se vysmrkat. S takovým kapesníkem, to bylo lehké jako facka. Za pár dní Hynek už neměl plný nos. Protože často smrkal, tak mu soplíky dříve z nosu zmizely.

Když Hynek ukládal vypraný a složený kapesník do šuplíku, jen potichu zašeptal: „Tak zase příště kamaráde. Teď už mě rýma nebude tak rozčilovat. Budu se na tebe těšit, až si zase zatroubíme.“ Kapesník už ale neodpověděl. Hyneček už neměl rýmu a tak kapesník už nemluvil. Chlapec ale věděl, že až mu zase poteče sopel z nosu, může se svým kamarádem kapesníkem počítat.