Karneval ve školce

Byla jednou jedna školka na kraji malého města, do které chodila veselá holčička jménem Eliška. Zrzavá holčička měla ve školce spoustu kamarádů a každé ráno se tam velmi těšila.

Jeden den jim paní učitelka oznámila velkou novinu. „Milé děti, pěkně se posaďte, mám pro vás novinku! Přineste si masky, budeme mít karneval!“ řekla jim paní učitelka vesele. Děti ve školce začaly tancovat radostí! Moc se těšily na blížící se karneval.

Jak tak dny ubíhaly, karneval se blížil a malá Eliška přemýšlela za „co“ nebo za „koho“ letos půjde. Minulý rok byla princezna Elza, ale už je velká předškolačka, musí vymyslet něco lepšího a jiného, co nikdo jiný nebude mít. 

Ráno před školkou seděla malá Eliška za stolem a snídala spolu se svou maminkou. Maminka jí položila na stůl chlebík s džemem a zeptala se Elišky: „Už víš, za co půjdeš zítra na karneval? Musíme už vybrat masku, musíš se už rozhodnout,“ řekla maminka a pohladila Elišku po zrzavých vláscích. Eliška kývla hlavou, pořád totiž nevěděla. Musí to být něco speciálního… pomyslela si holčička a ukousla si ze svého chutného chleba a napila se čajíčku. Maminka ji pak vychystala do školky a rychle se oblékla do práce. Její maminka měla velmi důležitou práci. Starala se totiž o zraněná zvířátka, která potřebovala její pomoc – byla veterinářka, ale jak říká malá Eliška, byla to maminka všech zvířátek! A tehdy to Elišku napadlo! Její hrdinkou je přece její maminka, půjde za ni! Jupí!

  „Už to mám! Vím, jakou masku si dám zítra do školky na karneval!“ řekla vesele holčička po cestě do školky. Ovšem mamince to říct nechtěla, ale slíbila jí, že nějakou masku si sama vyrobí. Den ve školce uběhl jako voda a po příchodu domů se Eliška vydala rovnou do svého pokojíčku vyrobit si masku. Nachystala si svůj hračkářský dětský bílý plášť a dětskou lékárničku, kterou letos dostala na Vánoce. Na bílý plášť si nakreslila malá zvířátka. Také si na malý papírek napsala své jméno, tedy tak, jak zatím uměla. Maminka však nechtěla nechat nic náhodě a pro jistotu koupila dcerce kostým víly.

„Musíme jít do školky, je karneval!“ volala na Elišku maminka druhého dne ráno. Eliška rychle vstala z postele, oblékla si svůj bílý plášť, vzala do jedné ručičky lékařský kufřík a do druhé ruky svého nejoblíbenějšího plyšáka, pejska, a oblepila mu leukoplastí nožičku – byl to její „pacient“. A pak se vydala za maminkou do kuchyně. „Jsem ty, mami! Protože ty jsi pro mě největší hrdinka!“ řekla vesele Eliška. Maminka nevěřila vlastním očím. Kostým víly nakonec nebude její dcerka potřebovat. Rozplakala se radostí a dcerku vzala do náruče. „Moc tě miluji!“ řekla její maminka a políbila dcerku na líčko.

A jak dopadl karneval ve školce? Všechny děti měly krásné masky, ale naše Eliška vyhrála cenu za nejkreativnější masku!