Jak už to tak bývá, v pohádkách se leccos vypráví, ale ne vždycky to bývá pravda. A jedna taková vymyšlená pohádka dělá už po dlouhá léta pořádnou starost ježkům. Tihle roztomilý bodlináči v ní totiž na zádech nosí jablíčka a hrušky a pod jejich tíhou se celý prohýbají. Jak je to ale doopravdy? Vážně nosí ježek na zádech ovoce a ukládá si ho kdesi do zásoby? A jí vůbec ježek ovoce?
V malém remízku, jen kousek od vesničky Dlouhá Lhota, žil ježek Čenda. Celé dny odpočíval a v podvečer začal funět a dupat směrem k vesničce, kde lidé na zahradách pěstovali spoustu ovocných stromů. Po cestě potkával svoje lesní kamarády. Na kraji lesíka měla svou noru liška, v korunách břízy se proháněli kosové, v poli leckdy narazil na divoké prase a na louce zase na celou zaječí rodinku. Všechna zvířátka do jednoho se ho vždycky ptala: “Jdeš si pro jablíčka?” a “Nebudou tě z toho nošení ovoce bolet záda?”. Někdy na něj dokonce volali: “Dej pozor, aby sis nezlomil bodlinku!”. Na cestě zpátky se zase ostatní podivovali: “Nic neneseš, mají sklizeno?” nebo “Ty jsi dneska nějaký líný, copak se ti jablíčka nechtějí na bodlinkách nosit?”
Čenda si z posměšků nic nedělal. Dobře totiž věděl, že žádní ježci na zádech ovoce nenosí. Neměli by na to sílu a navíc by se jim poničily bodlinky. To si ostatní jen myslí, že chodí do sadu pro ovoce. Čenda tam ale hledal něco úplně jiného. Žížaly, brouky, larvy nebo housenky. Ježek je totiž hmyzožravec, ovoce nejí! To, které spadne v sadech pod stromy, láká na svou vůni i chuť spoustu hmyzu a pro ježka je tak takové místo učiněná hostina.
A tak i vy, až příště uslyšíte v podvečer na zahradě funění a dupání, nebo ježka dokonce na vlastní oči uvidíte, vzpomeňte si, že zřejmě zrovna putuje někam hledat žížaly či larvy a rozhodně se nepodivujte, kde že má ten ježek svoje zásoby ovoce na zádech.
