Ve vesnici se začala ztrácet kuřata. Ať si vesničané své kurníky chránili jakkoliv, nic jim to nebylo platné. Vše měla na svědomí liška. Vždy se nečekané přiblížila a nechala po sobě spoušť. Ničila kurníky a odnášela si kuřata. Protože si hospodáři nevěděli s počínáním lišky rady, rozhodla se nakonec zvířata na lišku vyzrát sama.
Aby si vše dobře připravila, uspořádala sněm, kterého se zúčastnili kohouti, husy, krůty, slepice a kačeny z celé vsi. Na něm se zvířata dohodla, že se lišce postaví všichni společně. Celou noc čekala na lišku. Ta se dlouho neobjevovala, ale těsně před svítáním přiběhla od lesa a rovnou zamířila do kurníku.
Hned zpozorněla, když v něm nenašla kuřata, ale to již bylo pozdě. Najednou kohout zavřel dvířka a liška byla v pasti, jen ocas ji čouhal ven. Na to nečekala krůta a klovla do něj. Liška zavyla bolestí. Kohoutu se však jí zželelo a pustil ji ven. Liška na nic nečekala a pelášila zpátky do lesa. Od té doby ji ve vesnici již nikdo nespatřil.
