Jak sluníčko napsalo dětem do školky

Za lesíkem a obrovskou loukou stojí školka. Chodí tam děti z celého města. Hrají si tam, učí se v ní nové věci, odpočívají. Mají to tam moc rády. Každý den je v této školce zajímavý. Dneska je ale obzvlášť speciální. Dnes je totiž den, kdy má do školky přijít neobyčejný dopis. Až ze samotného nebe. Dnes má přijít dopis od sluníčka.

Všechny děti netrpělivě od rána čekaly, až paní učitelka vybere schránku. Jakmile otevřela dveře od školky, všechny se kolem ní seběhly a ptaly se: „Máte ho? Máte dopis od sluníčka? Napsalo nám? A co píše?“ Paní učitelka se jen usmívala. Vytáhla z kapsy křiklavě žlutou obálku. Pokynula dětem, aby si pěkně sedly na koberec. Ona si sedla doprostřed mezi ně a začala číst dopis ze sluníčkové obálky.

„Moje milé děti, nastalo jaro. Moje paprsky začaly být silnější. Moc rádo vidím, jak si hrajete venku na zahradě a dovádíte v trávě. Proto se snažím co nejvíce svítit, aby vám nebylo chladno. Potřebovalo bych ale s něčím pomoct. Mám moc práce. Musím zařídit, aby rozkvetly pampelišky, aby se tráva zazelenala, aby se hlína zahřála a mohli se probudit ježci i další zvířátka po zimě. Jenže se mi sem tam do cesty připlete mráček či malý mrazík. Nemám pak dost sil, abych zahřálo vše. Proto po vás potřebuji, abyste také jaro přivolávaly. Zkuste zazpívat jarní písničku. Když to uděláte všichni dohromady, určitě to zabere a jaro přijde. A já pak budu mít silnější a teplejší paprsky. Tak co, uděláte to pro mě, prosím?“

„Ano!“ vykřikly všechny děti a hned se vyptávaly paní učitelky, jakou písničku budou zpívat. Ta chvíli přemýšlela a pak si na jednu vzpomněla. Hned jak se domluvila s dětmi, která to bude, všichni se oblékli a šli ven na zahradu, aby sluníčko slyšelo, jak budou zpívat jarní písničku.

Děti utvořily kruh, chytly se za ruce a začaly zpívat: „Jaro, jaro, přijď už k nám, buď jak od obrázku rám. Buď tu s námi, už je čas, ať slunce může zahřát nás. Ať má silné paprsky jak tvůj dopis nebeský.“

Písnička zněla široko daleko. Všechny děti zpívaly, držely se za ruce a točily se dokola. Písničku uslyšeli ptáčci i schovaní ježci. Krtci vyšli ze svých nor a doupat. Vystrkovali čumáčky a koukali, kdo to tak hezky zpívá. Dětský zpěv zněl krásně kolem a pronikal až na nebi. Když ho zaslechlo sluníčko, jako by se nabilo energií, roztáhlo paprsky a začalo krásně hřát. Ptáčci si kolem dětí poletovali do rytmu, a protože zem se začala zahřívat, zvířátka se přestala schovávat ve svých doupatech. Začala pomalu vylézat a celá se protahovala po dlouhém zimním spánku. Vše vypadalo úplně jako na jaře. Děti byly šťastné, že splnily úkol, jaký od sluníčka dostaly. Pomohly přivolat jaro.

Za pár dní přišel do školky další dopis. Taky přímo z nebe. Sluníčko dětem moc děkovalo, že mu pomohly. Za odměnu jim bude svítit a hřát, aby si děti mohly užívat tepla a pozorovat, jak se celá příroda probouzí a rozkvétá. A paní učitelka se nemohla dočkat, až ukáže dětem všechny květinky, stromy a zvířátka. Protože to je na přírodě to nejlepší. Dává nám a ukazuje plno neobyčejných věcí a zadarmo. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe.