V jednom království žila krásná princezna, která ráda jezdila na koni, šermovala se a střílela z luku. Její maminka královna se na ni zlobila, protože chtěla, aby se její dcera chovala jako správná princezna: vyšívala a hrála na loutnu. Ale to princeznu nebavilo. Radši jezdila s tatínkem králem a svým bratrem princem do lesa na lov.
Když sousední král vyhlásil království válku, král s princem se začali připravovat na boj. Princezna si taky přinesla svou zbroj i meč a chtěla jet s nimi, ale tatínek král jí to zakázal.
„Nemůžeš s námi jet, dceruško! Válka není pro princezny!“
Ale princezna byla umíněná, a tak se převlékla za panoše a přihlásila se u jednoho z rytířů. Ten ji přijal za svého panoše a spolu s ní vyrazil do války. Jenže nevěděl, že princezna ve svém vaku táhne svůj luk. Když dorazili na místo, vyrazili do boje. Princezna počkala, až rytíř odjede, vytáhla luk a začala po nepříteli střílet. Střílela tak dobře, že si jí nepřátelský generál všiml a vyslal svého lučištníka, aby princeznu zastřelil. Lučištník se proplížil kolem vojáků a vystřelil. Tehdy zafoukal vítr, a tak se lučištníkova střela trochu stočila a místo v srdci princezny se zabodla v jejím rameni. Princezna vykřikla a skácela se k zemi.
Rytíř uslyšel výkřik a když viděl, co se stalo, pospíchal jí na pomoc. Zvedl ji na svého koně a vrátil se s ní do tábora. Když nožem rozsekl princeznin rukáv, aby mohl ošetřit ránu, všiml si zlatého řetízku, který měla princezna kolem krku a který, jak věděl, nosili jenom členové královské rodiny. Tehdy princeznu poznal. Shodil jí z hlavy čapku, pod kterou skrývala své zlaté vlasy a viděl, jak je krásná. Ošetřil jí ránu na rameni a odvezl do zámku. Když se král dozvěděl, co se stalo, vyhuboval princezně, ale byl moc rád, že byla zachráněna. Rytíř ji dostal za ženu a po celý zbytek svého života jezdili na lov a stříleli z luku, dokud neumřeli.
