V malebné malé vesnici žil malý kluk. Jmenoval se Jeník. Na hlavě nosil pořád stejnou čepici, kolena měl neustále rozbitá a ruce vždy špinavé. Jak rostl, naučil se každému řemeslu. Uměl ušít boty, opravit střechu, zasadit strom, jezdit s traktorem nebo na koni. Nebylo snad nic, co by mu nešlo. Když už byl dospělý, rozhodl se, že se vydá do světa. Přece uměl všechno, tak co kdyby si vydělal peníze někde ve světě, aby se měl dobře? Jeník si vzal velkou svačinu a šel tam, kam ho nohy nesly.
Když přišel do prvního města, nevěřil svým očím, kolik potkal lidí. Nebylo to jako v jeho vesnici. Ve městě byly trhy, kde každý něco nabízel a prodával, lidi se tam předháněli, aby co nejvíc peněz vydělali. Proto i on chtěl zkusit své štěstí. Chodil od domu k domu, od člověka k člověku a nabízel své služby. Vždycky vyjmenoval, co všechno umí, a nabídl se, že bude pracovat. Ale vždycky to dopadlo stejně.
Pár lidí mu řeklo, že mu práci dá, ale když mu řekli, kolik mu za práci zaplatí, Jeník se jen vysmál: „Tak málo? To u vás pracovat nebudu! To mi za to nestojí.“ A tak to pokračovalo pořád dokola. Uběhl nějaký čas. Jeníkovi došlo jídlo. Neměl kde spát. Peníze taky nebyly. Tak zeslábl, že už neměl ani sílu, aby se vrátil domů. A tak si sám a nešťastný lehl v lese na mech a stěžoval si: „Ach jo. Co jsem udělal špatně? Vždyť všechno umím. Práce se nebojím. Ale přece nebudu pracovat za tak málo peněz! Nikdo mi nedokáže dobře zaplatit. Nikdo si mě dost neváží! Jenže teď nemám ani práci, ani peníze. Co budu dělat?“
„Já vím, co bys mohl udělat,“ ozval se slabý hlásek. Jeník vyskočil a díval se všude kolem sebe. Kdo to mluví? Začal zvedat kameny, prohledávat mech a rukama šmátrat všude po zemi. Až se najednou zpoza kapradí objevil malý skřítek. Byl celý stříbrný a v té tmě se krásně blýskal. Byl tak malinký, že se vlezl Jeníkovi do dlaně.
„Kdo jsi?“ zeptal se Jeník. „Jsem skřítek pomocníček. Pokud budeš chtít, poradím ti. Zítra ráno si mě vezmi do kapsy a běž se mnou do města. Budu ti radit a pomůžu ti, aby sis našel práci a měl kde spát.“ Jeník byl nejdřív překvapený, ale poradit chtěl, proto souhlasil.
Hned na druhý den si vzal skřítka do kapsy a vyrazil do města. Přišel k velkému mlynářskému domu a zaklepal na něj. Vyšel mlynář a Jeník mu hned pověděl, co všechno umí a že by rád u něj pracoval. Mlynář souhlasil a řekl, co mu za to dá. V tu chvíli se Jeník nadechl a chtěl říct, že to nepřichází v úvahu. Že to je málo a že si zaslouží více. Skřítek to poznal. Ovšem dřív než stačil něco Jeník říct, štípl ho v kapse do ruky, aby ho zarazil. Vyběhl pod rukávem až k uchu a něco mu pošeptal.
Jeník se na mlynáře usmál a souhlasil s tím, co mu nabídl. Potom několik let Jeník věrně pracoval u mlynáře. Práci měl rád. Za pár měsíců dokonce dostal i více peněz. Jeník se měl dobře. Měl kde spát, měl co jíst, měl dost peněz a měl práci, která ho bavila.
Co mu tehdy skřítek poradil? To nikdy nikomu neřekl. Ale jeho rada pomohla Jeníkovi, aby byl skromný a vděčný a aby pochopil, že vše přijde časem. Že nemůže vše dostat hned, jak on chce. Díky své pracovitosti, hezkým vlastnostem a tomu, že si nechal poradit, dosáhl pak v životě všeho.
Super