Kromě různých zvířátek, broučků či chutné zeleniny a ovoce můžeme na zahradě natrefit i na zahradního skřítka. Zahradní skřítek se stará o to, aby zelenina a ovoce vždy pěkně dozrály. Hezky je zalévá, leští, a dokonce jim i zpívá. Právě proto, aby byla chutná mrkvička pěkně oranžová, zelí pěkně zelené a křupavé, rajčata pěkně červená a jablíčka šťavnatá. Také dbá na to, aby se květinky na zahrádce měly dobře, pěkně kvetly, a proto je poctivě zalévá.
„Tak květinky jsou zalité, rajčata už nejsou, už se všechna posbírala, hmm… a jablíčka ještě zrají,“ zapisoval si skřítek do svého listového diářku. Všechno muselo jít jako hodinky. Strážík byl maličký jako ptáček. Klobouček však neměl zahradní skřítek ledajaký, ale z hříbku, z muchomůrky, která se však papat nesmí. Bílou bradu jako sníh měl dlouhou až po zem a oblečení měl ze slupky jablíčka.
Když sluníčko zapadlo, zahradní skřítek si šel pospinkat do svého domečku pod stromem. Složil si klobouček a nahlas vyfukoval. A dalšího rána byl opět připraven postarat se o svou drahou zahrádku. Strážík vyskočil na nožky, protáhl se ze strany na stranu, umyl si tvář i zoubky a vyčesal si dlouhatánskou bradu. Ukousl si z rozinky a vydal se do práce. Vystoupil ze svého domku pod stromečkem a nahlas přivítal všechny na zahrádce: „Dobré ráno!“ zvolal zpěvavě. Ptáčci mu štěbetáním odpověděli.
Strážík si vytáhl svůj diářek, hadřík na leštění a konvičku. A šup do práce. Vykračoval si vesele po travičce a vítal se s každým broučkem. Dnes se vydal k jabloni. Musel dát pozor, aby se všechna jablíčka na zahradě měla na stromečku dobře a dozrála tehdy, když je ten správný čas. Cupital si z větvičky na větvičku, pískal si pod svou dlouhou bradu a vše poctivě kontroloval.
Jak si tak skřítek vesele prozpěvoval a přitom leštil červené jablíčko, vykoukl na něj malý červík, který se tam schovával a jablíčko zevnitř papal. „Ou jé! Co ty tady? Toto jablko ještě zralé není! A proč jsi nakousl i ostatní jablíčka?!“ zvolal na něj smutně malý skřítek Strážík.
Skřítek viděl jak neposedný červík nakousl i ostatní jablíčka. A to se přece nedělá. Strážík se posadil před jablko a červíkovi vysvětlil, že na některá jablíčka mohou jít červíci, ale ostatní musí červíci nechat lidem, kteří zde stromek, jabloň, zasadili. Musí se přece umět podělit. A také koník, který žije vzadu ve stáji, si rád pochutná na některých jablíčkách.
Červíkovi se to však nelíbilo. Chtěl všechna jablíčka jen pro sebe. A být lakomý se přece nevyplácí. „Proč bych měl všechna jablíčka nechat pro lidi?“ zamračil se červík a opět se zaryl do jablíčka.
A jak tento příběh skončil? Podařilo se skřítkovi Strážíkovi přesvědčit červíka, aby se o jablíčka podělil? To se dozvíme v další části.
