Na konci vesnice stál již několik desítek let statek, jenž obývala stařičká babička s dědečkem, několika kravičkami, králíky a slepicemi. Vlastně tam s nimi žil i jeden velice odvážný a nebojácný pes. Říkali mu proto Nebojsa.
Byl to obrovský rváč, kterého znalo široké okolí. Porval se snad s každým psem, kterého potkal. Ať už o kus kuřecího křidýlka, bůčku, anebo uzeného masa.
Jednoho dne se mu zdál sen, díky kterému se ze dne na den změnil a již nikdy více se neporval. Ptáte se jaký? Dobře tedy poslouchejte.
Nebojsa se jednoho krásného slunečného dne rozhodl vydat do džungle v Africe, aby zjistil, kdo tam vlastně žije. Nikdy tam přece nebyl, protože to bylo tuze daleko od jejich statku. Vůbec ničeho se nebál. Všechny rvačky ve vsi vyhrál vždycky on – Nebojsa. Ani na chvíli jej nenapadlo, že by na něj v džungli mohlo číhat nějaké nebezpečí. Že tam může žít někdo, koho by se mohl bát.
Jak si tak kráčel džunglí a sledoval okolí, zahlédl spousty opic pohupujících se v korunách vysokých stromů či hadů plazících se po liánách. A povšimnul si také jednoho velikého zvířete. Většího, než byl on samotný. Byl to lev – král zvířat.
Lví srst zářila zlatavou barvou a dlouhý ocas na Nebojsu přátelsky mával.
Avšak Nebojsa rád bojoval a vyvolával rvačky, a proto na lva začal vrčet a štěkat. Lev vzpřímil ocas a také zaujal bojovou pozici. Když Nebojsa stále nepřestával štěkat a dokonce se na lva vrhnul, lev spustil ukrutný řev. Takový, jaký Nebojsa nikdy v životě neslyšel. Lekl se, až se mu nohy začaly třást.
Otočil se a dal se na útěk. Pelášil, co mu jen nohy stačily. Ani se neodvážil otočit, aby zjistil, zda jej lev nepronásleduje.
Jakmile doběhl domů, schoval se do boudy a nikdy nikomu neřekl, co se mu zdálo a proč se tak změnil. Avšak bylo dobře, že takto dostal za vyučenou, i když to bylo pouze ve snu. Nebojsa se totiž už nikdy s žádným psem ani jiným zvířátkem neporval a ke všem se choval o mnoho více přátelsky.
