Milé děti, určitě si vzpomínáte na hodného medvídka Erika, který rád chodil na ryby a rád pekl medové koláčky. Medvídci přece med milují. Během své cesty na ryby si našel novou kámošku, veverku Ryšku, která se vydala na ryby s ním. Malá veverka Ryška se ho nebála jako ostatní zvířátka v lese. Cítila, že je to hodný medvídek a bylo jí s ním dobře. Jak tak byli na rybách, ulovili spolu zlatou rybku, která medvídkovi řekla, že mu splní jedno přání. A pamatujete si, děti, jeho přání?
Medvídek si přál, aby se ho zvířátka v lese už nebála. A teď si dopovíme, jestli se jeho přání skutečně splnilo.
Medvídek Erik doufal, že se jednoho dne jeho přání splní. Erik a veverka Ryška šli od jezírka rovnou k medvídkovi péct medový koláček, jak se na tom spolu dohodli. Medvídek se radoval, že se o svůj koláček může konečně s někým podělit. Když už byli u medvídka v chaloupce uprostřed hustého lesa, veverka Ryška míchala voňavé těsto a medvídek tam přidával med. Jak jen ta dobrotka vypadala chutně! Když se koláček dopekl v troubě, medvídek se rozhodl, že ho ještě ozdobí oříšky, které jeho kámoška Ryška tak moc miluje. Přidával tam proto všechny oříšky, které doma našel. Malá Ryška viděla, že je medvídek zaneprázdněný, tak rychle vyběhla skrz malé okno před chaloupku a zakřičela na zvířátka v lese:
„Máme medový koláček pro všechna zvířátka! Pojďte si dát!“
Ryška doufala, že ji zvířátka slyší a že někdo přijde. Zvířátka, která to zaslechla, se směle vydala k chaloupce. „Medvídek je můj kamarád, nemusíte se ho bát, pojďte!“ vítala zvířátka malá Ryška. Medvídek Erik o ničem nevěděl. Nachystal koláček na stůl, když vtom se do jeho malé dřevěné chaloupky nahrnula srnka, ježek, sovička, zajíčci a malé růžové prasátko spolu s veverkou Ryškou. Medvídek nechápal, co se děje, ale všechny mile pohostil. Všem jeho medový koláček chutnal, olizovali se až za ušima a celou dobu si vesele štěbetali.
Tehdy si medvídek uvědomil, že se jeho přání splnilo. Konečně se ho zvířátka nebojí a má nové přátele. Byl tuze rád, že se ho už nikdo nebojí. Byl vděčný nejen zlaté rybce, ale i veverce Ryšce, která v něm viděla to dobré a rozhodla se stát jeho přítelkyní. Sice nevěděl, jestli jeho přání splnila zlatá rybka, nebo jeho kámoška Ryška, která všechny zavolala, byl ale skutečně vděčný. Byl rád, že se ho už nikdo nebojí. Všichni přece víme, že se nemá soudit kniha podle obalu. Každý, kdo má čisté srdíčko, si najde skutečné přátele.
Moc krásná pohádka – a s důležitým poučením, že se nemá někdo nebo něco soudit jen tak, bez smysluplného důvodu