Byl krásný letní den a medvědi od Kolína se rozhodli, že se vydají na prázdninový výlet. A kam? Sluníčko hřálo svými paprsky až příliš, a protože jim bylo v jejich husté srsti ohromné teplo, vyjeli na výlet k řece, kde se chtěli pořádně vykoupat, aby neměli plnou srst blešek.
„Pojďte, pane. Sbalíme si s sebou pár věcí i na hraní, abychom se tam nenudili,“ povídá ten vysoký medvěd. A tak si do kufříku sbalili nafukovací balón, lehátko a taky nějaké ovoce ke svačince, kdyby je u vody přepadl hlad. Všechny věci uložili do kufříku a odnesli je do auta, kterým se potom vydali k řece.
„Pane, svítí červená! Stůjte! Asi pojede vlak,“ povídá jeden z medvědů. Proto ten druhý šlápl na brzdu. Věděl totiž, že když svítí na semaforu červená, musí se vždy zastavit. Čekali tam tuze dlouho, ale nakonec se dočkali. Vlak projel a oni mohli pokračovat v cestě.
Když dojeli k řece, vyložili všechny věci z kufříku a běželi do vody. Chvíli plavali, avšak jen u samého břehu, aby je nesebral proud. Potom šli k sobě a navzájem si vydrhli srst, aby byli čistí.
Jakmile vylezli z vody ven, zjistili, že zapomněli do kufříku přibalit osušky. „Ale to přece vůbec nevadí. Můžeme si hrát s balónem a mezi tím na sluníčku rychle uschneme,“ povídá jeden z medvědů. „Máte pravdu, pane. Budeme si hrát a uschneme,“ odpověděl ten druhý.
Hráli si tak celé odpoledne, potom si dali svačinku a ujížděli domů. Jakmile dorazili, začalo pršet a burácet. Přihnala se velká letní bouřka. Medvědům to ale nevadilo, protože už byli vykoupání a měli střechu nad hlavou. Teď už věděli, že je žádné blešky štípat nebudou, protože jsou vykoupaní. Večer ulehli do postelí a než usnuli, tak poslouchali, jak jim nad hlavou do střechy bubnují dešťové kapky.
