Jak se Bouřlivák změnil

Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě kamarádili lidé s auty. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kam potřebovali, a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali je. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město v širém okolí, dokud do města nepřijelo auto Bouřlivák.

Jednou ráno, když ještě pomalu ani nevyšlo slunce, pohádkovým městem někdo rychle projel. A několikrát. Narušil tak ranní klid a ticho v celém městě. To auto dělalo rámus, bylo špinavé a padalo z něj všude bláto, troubilo na celé kolo a dělalo smyky. Vůbec nejezdilo podle předpisů.

Ve městě se začali všichni probouzet. Lidé se dívali z oken a auta otvírala své garáže, aby viděla, co se to děje. Policejní vozy nelenily a rychle vyrazily za novým autem, které ničilo vše, co mohlo. Když přijížděly k autu, už z dálky houkaly svými sirénami. Nové auto si z nich ale nic nedělalo. Ještě na ně pokřikovalo: „Copak, copak, něco se vám nelíbí? Jedete mě zatknout? To se vám nepodaří. Já jsem totiž Bouřlivák. Auto, které nikdo nezastaví! A které si dělá, co chce.“

Policejní vozy zrychlily a snažily se Bouřliváka obklíčit. Ten jakmile uviděl, že se ho auta nebojí, okamžitě se rozjel na opačnou stranu. A začala honička. Bouřlivák projížděl městem a shazoval popelnice, vjížděl na chodník a v zatáčkách pískal brzdami. Policejní vozy se ho snažily co nejrychleji zastavit. Všichni ve městě uhýbali a schovávali se do svých domů.

Pak se ale stalo něco, na co nikdo ve městě nikdy nezapomene. Když Bouřlivák vybíral zatáčku, dostal smyk a nedokázal udržet směr. Točil se na všechny strany. Pak se převrátil na kapotu a po své střeše ještě dlouho jel po silnici. Když se jeho plechová střecha tak dlouho dřela o cestu, začaly kolem něj skákat jiskry a v momentě začal hořet. V tu chvíli ho dohnaly policejní vozy. Okamžitě zavolaly hasiče. Přiběhli tam i lidé. Hasiči hasili plameny a lidé nosili vodu. Skoro celé město Bouřliváka zachraňovalo. Pak ho odtahové vozy odvezly do opravny.

Lidé několik dní Bouřliváka opravovali a snažili se mu pomoct. Po pár dnech se Bouřlivák probral. Když zjistil, co všechno pro něj všichni udělali, že ho nenechali shořet a ještě k tomu ho opravili, byl překvapený. Ale hlavně se styděl. Pokorně se zeptal: „Proč jste mě nenechali zničeného a nedali do šrotu? Vždyť jsem vám ubližoval. A neposlouchal vás.“ Automechanik, který ho měl u sebe v garáži, se na něj podíval a řekl: „Chtěli jsme ti dát druhou šanci. Nikdy není pozdě se napravit a začít být správné auto. A za svou neposlušnost si stejně poneseš následky. Byl jsi hodně zničený, takže už nikdy nebudeš moct jezdit tak rychle. A sem tam nějaká oděrka na kapotě zůstane už navždy.“

Bouřlivák se jen usmál. Nevadilo mu to. Věděl, že kvůli své namyšlenosti mohl skončit i hůř. Dodnes Bouřlivák bydlí v tomto městě. Jezdí podle pravidel a neposlušným dětem ukazuje své jizvy na kapotě a vypráví jim, jak špatný byl, ale jak se napravil.