Uprostřed hlubokého a temného lesa nazývaného Řáholec, žil vousatý švec, který se jmenoval Rumcajs. Tento švec měl červený klobou a kalhoty a na nohou nosil černé nebo hnědé boty. Rumcajs bydlel v jeskyni společně se svojí krásnou ženou a maličkým čiperným synem Cipískem. Každý den spolu zažívali mnoho a mnoho dobrodružství.
Jednoho posledního podzimního dne se Rumcajs s Cipískem vydali na dříví, protože zima se už neúprosně blížila. Manka jim do batůžku sbalila tvarohové buchty ke svačince, avšak vzpomněla si i na zvířátka. Vzala velký pytel, naplnila ho bukvicemi, kaštany, senem a mnoha dalšími dobrotami s tím, že Rumcajs s Cipískem tyto dobroty dají zvířátkům do krmelce.
Rumcajs popadl pilu a trakař, Cipísek batůžek a už si to kráčeli ke krmelci. Po cestě spatřili na stromě veverku, která sbírala u stromu oříšky na zimu a poté je důkladně pěchovala do svého obydlí ve stromě. Jak došli ke krmelci, vysypali do něj celý obsah pytle od Manky a pokračovali dál v cestě, avšak najednou jako by Cipísek zaslechl volání o pomoc. Rumcajs se zaposlouchal, ale nic neslyšel, a tak zase pokračovali dál. „Zase někdo volá o pomoc,“ náléhal Cipísek. Tentokrát už to slyšel i Rumcajs. Společně se vydali směrem za tím tenoučkým hláskem, až nakonec spatřili past, ve které měl malý ježeček skřípnutou nožičku. Rumcajs ihned položil pilu a trakař a začal ježkovi nožku vytahovat. Ježek už tam byl ale moc dlouho a nožičku měl celou od krve a bolela ho. Rumcajs naložil ježka na trakař a sdělil Cipískovi, že ho zavezou domů a na dříví pojedou zítra.
Manka bez meškání ježkovi připravila pelíšek, jídlo i vodu. Nožku mu zavázala, aby tolik nekrvácela. Rumcajs, Manka i Cipísek si ježka ponechali doma až do samého jara a poté ho vypustili zpět do přírody. A za pár měsíců se ježeček vrátil k jeskyni, aby Rumcajse, Manku a Cipíska seznámil i se svou rodinou.
