Jak Plaváček udělal správnou věc

V jedné zemi, kde nejsou skoro žádné stromy, jen hodně písku a všude kolem obrovské moře, žil malý chlapec. Bydlel s rodiči v menším domečku blízko pláže. Okna ze svého pokoje měl přímo na moře. Ráno ho budilo štěbetání racků, kteří přilétávali na kraj moře, a večer ho uspávalo šumění mořských vln. Protože měl moc rád vodu a pořád plaval a potápěl se, všichni mu říkali Plaváček.

Sotva se ráno nasnídal, skočil do plavek a šel k moři. Plaváček měl taky rád zvířata. Když se potápěl, pozoroval je pod hladinou. Pod vodou pozoroval barevné ryby, mořské želvy a občas se připlaval na chlapce podívat i nějaký zvědavý delfín. Plaváček si moc přál mít nějaké zvíře i doma. Chtěl se o něj starat a krmit ho a hlavně mít ho jen pro sebe a stále na blízku.

Když se jednou potápěl v moři, připlavala k němu zvláštní rybka. Byla žlutá s modrými pruhy a vůbec se ho nebála. Jen tak si plavala kolem a pozorovala ho. Rybka se k němu přibližovala blíž a blíž. A když už byla na dosah ruky, Plaváček toho využil. Rychle ji chytil a strčil si ji do kyblíku s vodou. Byl tak rád, že má nějaké zvířátko. Vyrobil jí nádherné akvárko. Dal jí tam dovnitř kamínky, rostlinky, domeček a taky písek. Akvárium zaplnil vodou z moře a rybku pustil dovnitř. Ta chudáček netušila, kde je.

Nejdřív párkrát narazila do skla, ale pak se rychle schovala mezi rostlinky. Plaváček ji každý den krmil a snažil se o ni co nejlépe postarat, ale rybka byla pořád jen schovaná. Sedl si k akváriu, zaťukal a zeptal se: „Copak ti schází? Proč se bojíš? Proč jsi smutná?“ Rybka pomalinku vykoukla z úkrytu. Začala zvláštně plavat kolem písku a ploutvičkou jezdila po dně. Když se přestala hýbat a voda se uklidnila, Plaváček si na dně akvária všiml nápisu, který rybka ploutvičkou napsala do písku: „Domů.“

Přečetl si nápis a pochopil. I když byl z toho smutný, věděl, že rybka patří do moře. Jedině tak bude šťastná. Na druhý den vzal rybičku a vypustil ji zpět do moře. Ta hned začala štěstím divoce plavat a radostně se točit. „A přijdeš někdy za mou, když se budu potápět?“ smutně se zeptal Plaváček. Rybka zakývala hlavičkou a ploutvičkou ho pohladila po ruce, kterou měl ponořenou ve vodě.

Od té doby byli nerozluční kamarádi. Každý den rybička za Plaváčkem připlouvala a on se na ni každý den těšil. Zpočátku mu bylo líto, že ji pustil, ale věděl, že to bylo správné. Je přece hezké myslet na druhé a udělat něco tak, aby byli šťastní. Protože potom jsme šťastní i my.