(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)
V malém domečku na konci lesa spolu hospodařili pejsek a kočička. Bydleli tam už několik let a snažili se vše dělat stejně jako lidé, avšak ne vždy se jim to povedlo. Nemají přece ruce a nohy stejné jako člověk. Na tlapkách mají maličké polštářky a z nich vykukující drápky. Právě proto to u nich v domečku vypadalo všelijak.
Jednoho dne si kočička všimla, že jejich podlaha už není tak hezká jako bývala dřív. Ba ne. Teď se na některých místech lepila a na dalším kousku byly drobečky od jídla. „Musíme tu podlahu umýt. Lidé to taky dělají,“ povídá kočička pejskovi.
Šla do komory, kde vzala mýdlo a kyblík. Mýdlo položila na stůl a šla s kyblíkem v tlapce pro vodu k potůčku. Vtom ale pejsek spatřil na stole něco růžového. „Kočička mi připravila ke svačince salám,“ pomyslel si a zakousl se do té růžové věci, když najednou mu začaly z pusy lítat bubliny a téct pěna. Jakmile kočička přišla s kbelíkem plným vody, spatřila pejska a pěnu, jenž mu kapala z pusy, zalekla se. Myslela si, že je pejsek nemocný. „Snědl jsem kus salámu, který ležel na stole, ale byl nějaký nedobrý,“ povídá pejsek kočičce. „Ty hlupáku, vždyť to bylo mýdlo na mytí podlahy,“ rozkřikla se kočička. Pejsek vypil hodně vody, aby byl zase v pořádku a kočička se mezitím vydala koupit nové mýdlo.
„Ale jak ji umyjeme, když nemáme kartáč?“ zeptal se pejsek kočičky. „Mám to vymyšlené. Podlahu vydrhneme tebou. Ty máš přece takové hrubé chlupy, jako jsou i na kartáči,“ povídá kočička. Pejsek si lehnul na podlahu, kočička na ni rozlila vodu, vzala do tlapek mýdlo a pejska a podlahu vydrhla.
Když měla hotovo, pejsek byl mokrý a špinavý od hlavy až k patě. Stejně tak byla mokrá i podlaha, a proto se pejsek rozhodl, že ji vysuší kočičkou. To ona má přece jemné a měkké chloupky jako ručník. Popadl kočičku a vytřel jí celou podlahu. Byli moc rádi, že mají tak krásně čistou podlahu, zato oba byli velmi špinaví. Vlastně jako ta podlaha před umytím. „Já vyperu tebe a ty vypereš mě – jako prádlo,“ povídá pejsek. Vytáhli necky a naplnili je vodou. Pejsek přinesl i valchu a pustili se do práce. Když byli oba čistí, přišlo na řadu sušení.
Chytili se drápky šňůry na prádlo a sušili se. Jenomže vtom se na obloze objevily mraky a sluníčko bylo fuč. „Prší! Musíme se schovat,“ křičel pejsek. Utekli domů a čekali, až zase vysvitne sluníčko. Jakmile vylezlo sluníčko, opět se pověsili jako prádlo a čekali, až uschnou. Když už byli suší, poskládali se do koše na prádlo, kde oba usnuli, jak byli unavení.
Teda, měla jsem to tu ráda, ale ty reklamy, to je děs. K čemu je tmavé zobrazení, když za každým odstavcem čeká několik bannerů s reklamou, které ozáří zhasnutý pokoj a mě téměř oslepí. S tímhle webem končím.
Díky za komentář. Já tam žádnou reklamu nevidím, jo počkat … jsem přihlášené ikonkou vedle žárovky v hlavičce! 🙂
Popravdě, ač jsem strašidlo, tak ve mě ty reklamy docela vzbuzují hrůzu, až mi to leze do zubů, teda na nervy. No, aby byly nové pohádky, krátké, dlouhé, líbivé nebo i nepovedené až hrozné, je potřeba sem tu reklamu pustit a tvorbu podpořit. Skoro žádný z autorů to za pěkné slovo dělat nebude, nebo ano? Nedá se moc určit, jaká reklama to bude, ani kde všude ta reklama vybafne. Aby čtenáři měli na výběr, byla zavedena registrace členů, pro ty kteří web používají, chtějí ho podpořit a užít si čtení pohádek bez reklam. Díky trpělivosti s reklamou tady bude co 3. či 4. den nová pohádka. Pro členy i pohádky navíc. Připravím tady anketu, jestli novou pohádku nebo bez reklam.