Stejně jako mezi námi lidmi je důležité, abychom spolu mluvili, je to moc důležité i mezi zvířaty. A tak jako lidé mají mnoho druhů řečí, má i každý druh zvířat svůj způsob mluvy. Pejsci štěkají, vrčí a kňučí. Kočičky mňoukají a předou. Ptáčci zpívají a štěbetají. Existují ale i zvířata, která mají hodně zvláštní druh řeči. Například takoví velbloudi. Ti místo zvuku plivají. No nesměj se, nedělám si legraci, opravdu velbloudi plivou. A čím dál, tím líp. Řeč mezi zvířaty je moc důležitá. To pochopíš i z příběhu, který ti povím.
Stalo se to v jedné zoologické zahradě. Do téhle zoo měli přivézt nového velbloudího kluka. Ošetřovatelé doufali, že se seznámí s nějakou velbloudí holkou a že budou mít spolu velblouďata. Byla to velká událost. Všichni pracovníci v zoo se na to těšili. Když nastal onen den, přijelo obrovské auto a zaparkovalo u výběhu velbloudů. Pomalu se otevřely velké zadní dveře a z nich se rozkoukával nový velbloud. Opatrně vyšel ven a pomalu se procházel po svém novém domově. Byl krásný. Stál rovně. Jeho hrby se nádherně natřásaly na zádech a hlavu měl pyšně vztyčenou. Všechny velbloudí slečny na něm mohly oči nechat.
Ošetřovatelé měli radost, že vše probíhá nad očekávání dobře. Pak ale jedna z velbloudic přišla k novému velbloudovi a plivla do dálky. Velbloudí kluk se na ni sice podíval, ovšem nic neudělal. Jen na ni koukal, co to dělá. „No tak, plivni taky a pořádně daleko. Ukaž, že jsi správný chlapík,“ šeptali si ošetřovatelé pro sebe, když pozorovali, co se ve výběhu děje. Velbloud ale neudělal nic. Uražená velbloudice odešla. Velbloudí kluk se k ní přiblížil, ale ona ho odstrčila. A bylo po seznamování.
Takhle to probíhalo pár dní. Nový velbloud se snažil skamarádit s velbloudími holkami, ale nešlo mu to. Dokud neukáže, že umí plivat dost daleko, neměly o něj zájem. Jeden z ošetřovatelů to tak dlouho pozoroval, až se mu nového velblouda zželelo. Rozhodl se, že ho to naučí. Chodil každý den za velbloudem a ukazoval mu, jak má plivat. Snažil se mu vysvětlit, že je to důležité a že bez toho ho holky chtít nebudou. Jedině pořádným plivancem velbloud ukáže, že je správný chlap. Bylo to legrační pozorovat ošetřovatele, jak plive, a velblouda, jak na něj kouká. Ošetřovatel to ale nevzdal.
Po několika týdnech to velbloud konečně pochopil. Našpulil tlamu a plivnul. A jak. Úplně daleko a pořádně. Ošetřovatel byl štěstím bez sebe. Hned poslal velblouda za velbloudími slečnami. „Běž se předvést, kamaráde,“ dodal mu ještě odvahu a vyslal ho. Velbloud se pomalu přibližoval k ostatním. Byl nesmělý, ale věděl, že pokud chce zaujmout, musí ukázat, co umí. A tak plivnul. Hrdě se napřímil a pozoroval, co bude. Velbloudice k němu hned přiběhly a začaly se s ním přátelit. Ošetřovatel i velbloud byli moc rádi, jak to všechno dobře dopadlo.
Z toho vyplývá, že řeč mezi zvířaty má obrovský význam, i když se nám může zdát legrační. My lidé na sebe nepliveme, nemňoukáme ani nevrčíme, protože my umíme mluvit. Tak se nestyď a mluv. Nikdy nezapomínej na to, jak moc je důležité mluvit se svými rodiči a blízkými. Jedině tak budeš správným klukem nebo holkou. Tak jako se z nového velbloudího kluka stal pomocí řeči ten správný velbloud.
Skvělá pohádka, tohle se dětem moc líbilo. ??
Zase moc pěkná pohádka u které mě syn usne ?❤️