Jak Chytrouška se zvířátky uklízely v lese

Chytrouška se dlouho trápila tím, co se stalo malému prasátku Andulce. No ale copak za to mohla? Copak mohla tušit, že lidé jsou tak neukáznění a nechávají v lese po sobě takový nepořádek? Nemohla se s tím smířit, a tak se rozhodla dát věci do pořádku.

Navštívila poraněnou Andulku a popřála jí brzké uzdravení. A poprosila Šediváčka, aby ráno, při svém sportovním běhání, navštívil všechny jejich kamarády v lese a požádal je, aby odpoledne, až pomine velké horko, určitě přišli na jejich mýtinu pod starou osiku. A hlavně aby jim řekl, že je to důležité. 

Chytrouška byla velice potěšená, kolik kamarádů došlo. A tak jim hned začala vykládat, proč je svolala: „Kamarádi, když lidé jsou tak nepořádní a nedbají na čistotu našeho lesa, tak my zvířátka, která zde v tomto lese žijeme…“ V tom okamžiku Chytroušku přehlušilo hlasité volání a výkřiky kolem ní sedících kamarádů: „Fůůj, hanba! Že se lidé nestydí! Jak my v tom nepořádku se máme cítit bezpečně?“ 

Jeden překřikoval druhého, mnozí přicházeli i s nápady na řešení, když tu povstal medvídek Brumlík s návrhem: „Já navrhuji, abychom ukázali, jak nám záleží na tom, aby náš les, ve kterém žijeme, byl bez nečistot a odpadů, které nám tu zanechali nezodpovědní lidé!“ „Ano, ano,“ přidali se další. 

„A co teda budeme dělat? Víte to někdo?“ zeptala se nesměle na větvi osiky sedící veverka Zrzečka. V ten okamžik všichni ztichli a upřeli své oči na Chytroušku. „No konečně, že mě pustíte ke slovu,“ začala jim Chytrouška vysvětlovat svůj plán: „Jistě mnozí víte, že na okraji vesnice mají lidé oplocený, jak tomu sami říkají, sběrný dvůr pro odpadky a odložené nepotřebné věci. Tak prostě – co sesbíráme, tak jim tam odvezeme a basta fidli.“

„No jasně, to je nápad,“ souhlasili ostatní. „Ale čím to tam dopravíme? My přece nic nemáme, na co bychom to všechno naložili a odvezli,“ zase namítal vlček Šediváček. 

„To vám řekne vrabčák Čimčirínek. Ten má dokonalý přehled o všem, co kde široko daleko je,“ opáčila Chytrouška. „Čimčaráda, čim, čim, čim, to já, braši, dobře vím. Vedle dvora na zemi, kočárek je hozený, čim, čim, čim,“ zašvitořil ten malý všetečka.

Mudrlant Šediváček, který se bál, aby ho Chytrouška nezapřáhla do kočárku, tak se honem začal zajímat, jak to bude s odvozem. A hned začal vyzvídat: „Ale kdo utáhne těmi odpadky naložený kočárek?“ Dlouho, dlouho se však nikdo z přítomných zvířátek k tomuto nehlásil. A nelze se ani nikomu divit. Naložený kočárek odtáhnout až na kraj lesa do sběrného dvora, to panečku, to jistě nebude žádná legrace, říkal si každý, kdo byl jednání na mýtince přítomný. 

A už už se zdálo, že celá ta odklízecí akce se neuskuteční, protože nebylo nikoho, kdo by dokázal utáhnout kočárek, naložený odpadky sesbíranými v lese. Ani Chytrouška z řešení tohoto problému nebyla dost chytrá, ale napadlo ji požádat o radu moudrou sovu Mahulenu. A ta zvířátkům poradila: „Hú a hú! No počkejte přece, až já si vzpomenu, hů a hů. Ano, jo, už si vzpomínám. Poslyšte, moji milí, tuto radu vám dám. Zaběhni, Chytrouško, zaběhni do mladé bučiny a najdeš tam okusovat větvičky mladými jeleny! Když jelínka Ferdu poprosíš a koš bukvic voňavých mu nanosíš, pomůže vám, to vám povídám!“

Chytrouška, když to uslyšela, nemeškala, do bučiny běžela a vskutku jelínka Ferdu tam našla a na mýtinku pod starou osiku přivedla. Zvířátka radostně Ferdíka přivítala mezi sebou, a ještě než je zapadající sluníčko na obloze poslalo na kutě se vyspat, tak se všichni dohodli, že na druhý den, hned po ránu, se vydají na jejich společnou uklízecí brigádu. 

A tak se také stalo. Jelínek Ferda zaběhl do vesnice ke sběrnému dvoru pro pohozený kočárek. Ten potom svými parůžky dotlačil do údolíčka pod strání, na které si zvířátka před několika dny hrála na to „válení sudů“. Tam už za veselého pokřikování zvířátka pilně sbírala poházené odpadky, zanechané tu cizími výletníky při zimním lyžování a sáňkování.

A k jejich záslužné činnosti jim pěkně zpíval sbor ptáčků, ve kterém byli stehlíci, kosi, sýkorky. I jeden slavíček tam byl. A tomu všemu velel vrabčáček Čimčirínek svým: „Čim, čim, čimčaráda, to je super zde paráda, čim, čim, čim, to každému povím!“

Všechny posbírané odpadky zvířátka nakonec naložila na kočárek k odvozu. A řeknu vám, že to byl pěkně velký náklad. I méďa Brumlík musel pomoci jelínkovi Ferdovi s odvozem do sběrného dvora na okraji vesnice.

Všechna zvířátka potom měla velkou radost z toho, jak svým úklidem na stráni vykonala mnoho dobrého pro čistotu jejich lesa.