V jednom domečku na samém kopečku, bydlela holčička, co nesla jméno Eliška. Ta holčička jednu špatnou vlastnost měla, a sice, že si palec na ruce neustále cucala. Všichni se jí tuze smáli, ať už byli velcí, anebo malí. Toto nikdy nedělali. Eliška se však vždy uklidnila, když ten palec v puse měla.
Eliščin kamarád Zack, ten to má zase tak… Když pocítí nervozitu, schovává se do úkrytu. A kamarád Eda? Ten zase obejme svého plyšového medvěda. A co pomůže Elišce? Třeba přitulit se k plyšové lišce?
Eliščina snaha marná byla, plyšovou lištičku vždy upustila. Plyšový kamarád byl z toho smutný, avšak palec byl pro Elišku tuze chutný.
Eda chodil do domu a z domu – dovnitř a ven. Ptá se: „Jak Elišce pomůžem?“ Maminka jej z okna spatřila a během pár vteřin mu poradila. „Když já byla malá, s panenkama jsem si hrála. Avšak když jsem se něčeho bála, svůj palec na pravé ruce jsem si cucala. Pomohl mi svetr, co mi šikovný děda upletl. Každý rukáv na konci – přišitou měl rukavici. Palec neměl šanci, vždyť byl schovaný v rukavici“.
„Hurá!“ Zaradovala se Ela, když se tohle dozvěděla. Maminka vlezla do podkroví, hledat kouzelný svetr, jenž si tam několik let už hoví. Hledala vlevo, hledala vpravo, když vtom se z rohu ozvalo: „Tady já si lebedím, už spoustu let asi nikomu já nechybím.“
Maminka do něj bušit praklem začala, aby z něj všechen prach dostala. Elišce kouzelný svetr darovala a dobrý skutek tím tak udělala. Eliška si palec rázem cucat přestala, a proto si v jednom kuse výskala. Edové mamince pěkně poděkovala a ve škole se už neschovávala.
Krásná rýmovaná a rychlá pohádka. Děkujeme
Chudák Eliška. Tomu říkáte pomoc?
Eliška má problém, nedokáže zvládat stres a nervozitu. Vytvořila si pro sebe pomoc v cucání palce, protože všichni okolo se na ní vykašlali. Hloupí kolem ní se jí za to posmívají, ale ona má aspoň to. Je ještě malá a nevyzrálá a nic lepšího ji nikdo nenaučil (kde je její maminka?).
Místo toho, aby jí maminka nebo Edova maminka, nebo Eda, nebo kdokoliv jiný pomohl nervozitu a strest zvládat a naučil ji, jak se uklidnit jiným způsobem, tak jí vezmou to jediné, co Eliška ve stresu měla a čím se pro ni stres aspoň trochu snesitelný. Dospělým to připadá jako špatná vlastnost (proč vlastně), ale to dítě to dělá z nějakého důvodu.
A že by si potom výskala a už se neschovávala? Ale jděte. Naopak, zvýšená nervozita bez opěrného bodu ve formě palce v puse ji bude stresovat ještě víc. Bude se schovávat ještě víc, bude utíkat z míst a situací, které nervozitu vyvolávají.
Řešení následku místo řešení příčiny, typický pohled dospělého.
Každopádně dost povrchní pohádka, dobrá tak maximálně na to ukázat, kudy ne, přátelé.
Co se na to kouknout z jiné perspektivy? ( nechť se vést dítětem)
Výchovné komentáře jak by to mělo být si prosím nechte pro své ratolesti, já osobně chci jen přečíst příběh pro své dítko na dobrou noc. 😉
P.S. Co takhle aby jste nějakou pohádku napsal vy sám ? Když tak dobře víte jak na to…