Eliška a kouzelný batůžek

V jedné hezké vile na okraji města již 10 let žila malá holčička, která se jmenovala Eliška. Eliška zrovna nechodila do školy, protože měla letní prázdniny. Jednoho prázdninového dne vyrazila do zahrady, která sousedila s jejich vilkou, jelikož tam časně ráno spatřila růžový třpytící se batůžek, jenž chtěla prozkoumat.

Když se k batůžku přiblížila, zjistila, že se jí to nezdálo. Batůžek opravdu zářil, protože byl posetý růžovými třpytkami. Eliška si batůžek dala na záda a najednou se ocitla u moře, kde ještě nikdy nebyla, a to ani s rodiči. „Jsem tu pro tebe, aby jsi mohla se mnou cestovat. Díky mně se můžeš podívat, kam jen budeš chtít!“ sdělil batůžek Elišce.

Zatímco se Eliška procházela po písčité pláži, rodiče se vrátili domů. Prošli celý dům a s hrůzou zjistili, že tam Eliška není. „Určitě se jí něco stalo!“ vykřikla zděšeně maminka. Maminka i tatínek Elišku hledali celé odpoledne, a to jak u jejích kamarádek i prarodičů, avšak hledali marně. Maminka plakala a tatínek ji utěšoval.

Eliška si na rodiče ani na chvíli nevzpomněla. Při procházce podél moře se k ní přidala druhá holčička, která byla stejně stará jako ona – Terezka. Terezka se k moři také dostala díky kouzelnému batůžku.

Zrovna, když obě děvčata stavěla ohromný hrad z písku, přilétl kouzelný batůžek a oznámil jim, že je hledají jejich rodiče a jsou moc smutní, že je nemohou najít. Batůžek se ihned nasoukal na rameno Elišky, kterou odnesl zpět na zahradu a poté se vrátil i pro Terezku, kterou také vrátil domů.

Eliška dostala od maminky i tatínka vynadáno, protože se nikoho nezeptala a nikomu ani neřekla, kam jde. Dále také slíbila, že už to nikdy neudělá a řekla, že ji to moc mrzí. Avšak rodiče byli spokojeni, že mají Elišku v pořádku doma. A když jim Eliška vyprávěla, kde vlastně byla, nevěřili jí, ale Elišce to nevadilo. Byla ráda, že si našla novou kamarádku Terezku.