Je tomu už hrozně dávno, co žil jeden princ. Byl už dost starý na to, aby si vybral nevěstu, avšak byl velice vybíravý a žádná z dívek se mu nelíbila. Jednoho dne, když vyjel do lesa na koni, spatřil vysokou věž a v jejím okně krásnou dívku, do níž se okamžitě zamiloval a chtěl si ji vzít. Byla přece tak krásná.
Avšak prince brzy překvapila podmínka, jenž musel splnit, aby dívku, vlastně princeznu, dostal za ženu. Jeho úkolem bylo zabránit jejímu útěku z komnaty, kde pobývala. Když se mu nepodaří úkol splnit, bude o hlavu kratší.
Princ se proto vydal zpět do svého království. Znal tady tři tovaryše, kteří by mu mohli pomoci dívku uhlídat. Každý z nich totiž něčím vynikal. Jeden se jmenoval Dlouhý. To proto, že byl vysoký jako věž, v níž pobývala princezna. Další se jmenoval Široký. Ten byl tlustý a uměl vypít celý rybník. A poslední – Bystrozraký nosil šátek na očích, protože když by si ho sundal, viděl by až sto mil daleko.
Jakmile došli k věži, slunce už zalézalo za obzor a král ulehl ke spánku. Dlouhý se natáhl okolo celé princezniny komnaty, široký si sednul přede dveře a Bystrozraký i princ sledovali princeznu. Avšak jak se setmělo, všichni čtyři usnuli.
Princezna na nic nečekala a proměnila se v jablíčko, které se ocitlo na stromě v jednom sadě. Když princ zjistil, že princezna v komnatě není, ihned probudil i ostatní. Bystrozraký sundal šátek ze svých očí a zvolal: „Už ji vidím, je támhle na stromě, proměnila se v červené jablíčko.“ Dlouhý se natáhl z okna a jablíčko podal. To se náhle proměnilo v princeznu.
Ačkoliv druhou noc byli hlídači ostražitější, spánek je opět skolil. Princezna toho využila a proměnila se v holubičku bílou jako sníh. Vyletěla oknem, avšak dlouho venku nezůstala. Bystrozraký se probudil a začal svýma očima důkladně prohledávat okolí. Našel ji! Byla na zámecké věži. Dlouhý se pro ni natáhl a holubička se proměnila v princeznu.
Třetí noc hlídači opět usnuli a princezna znovu využila příležitosti. Tentokrát se ale ukryla lépe. Ani Bystrozraký ji dlouho – předlouho nemohl najít. Ale nakonec se mu to podařilo. Princezna se totiž proměnila ve zlatou rybku a ukryla se v zámeckém rybníce. Tentokrát se konečně dostal na řadu Široký. Přišel k rybníku, vypil z něho vodu a Dlouhý rybku vylovil. Rybka se proměnila zpět v princeznu. Tentokrát naposled. „Třikrát jsi mě uhlídal. To se ještě nikomu nepodařilo,“ povídá princezna princi. Šťastný byl i král, a proto byla svatba. A pokud všichni neumřeli, tak tam šťastně a spokojeně žijí až dodnes.
